11 C 426/2023-13 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala úhrady částek uvedených ve výroku tohoto rozsudku z titulu neuhrazeného nájemného a dalších plateb ze smlouvy o nájmu bytu uzavřené mezi účastníky dne 1. 9. 2021 a dále smluvní pokuty ve výši 5 940 Kč. Uvedla, že jakožto pronajímatel přenechala žalovanému jako nájemci k užívání na dobu určitou bytovou jednotku [číslo] nacházející se v 2. nadzemním podlaží budovy [adresa] včetně sklepní kóje [číslo] (dále jen„ bytová jednotka“). [adresa] se nachází na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] zapsaném v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, Katastrálním pracovištěm Karlovy Vary, pro katastrální území Bohatice, obec Karlovy Vary. Žalovaný se zavázal platit nájemné a úhrady za služby a poplatky spojené s užíváním bytu. V souvislosti s užíváním jednotky vznikl žalovanému vůči žalobkyni dluh ve výši 31 102 Kč, který žalovaný co do důvodu a výše uznal v dohodě o uznání dluhu a o jeho úhradě ze dne 1. 9. 2022 (dále jen„ Dohoda o uznání dluhu“), v níž se zavázal jej uhradit pomocí splátkového kalendáře, a to částku 20 000 Kč nejpozději do 30. 9. 2022 a částku 10 102 Kč nejpozději do 31. 10. 2022. Protože žalovaný neuhradil ani první splátku, stal se podle odst. 5. Dohody o uznání dluhu splatným celý dluh ve výši 31 102 Kč, a to ke dni 1. 10. 2022. Dále žalobkyně po žalovaném požadovala nedoplatek za služby spojené s užíváním jednotky za rok 2022 ve výši 25 736 Kč, k jehož úhradě byl vyzván výzvou k úhradě ze dne 22. 9. 2023, kdy doba k úhradě dle výzvy uplynula dne 5. 10. 2023. Konečně se žalobkyně po žalovaném domáhala částky 5 878,28 Kč z titulu smluvní pokuty ve výši 0,05 % denně za každý den prodlení, a to s odkazem na článek 6 Dohody o uznání dluhu, a to za období od 1. 10. 2022 do 18. 10. 2023 (380 dnů). 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný. 3. Soud žalobu rozhodl dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), aniž by nařizoval jednání, neboť věc je objasněna listinnými důkazy a účastníci s takovým postupem souhlasili. 4. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 1. 9. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně jakožto vlastník bytové jednotky (shora specifikované), resp. vlastník budovy, v níž se bytová jednotka nachází, přenechala tuto jednotku k užívání žalovanému, který se za to zavázal hradit nájemné ve výši 15 500 Kč a zálohy na náklady na služby a poplatky spojené s užíváním bytu ve výši 5 821 Kč Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 9. 2021 do 30. 9. 2021 (s možností prodloužení nájmu). 5. Z protokolu o předání předmětu nájmu, který byl součástí smlouvy o nájmu, bylo zjištěno, že předmětná bytová jednotka byla žalobkyní žalovanému předána ke dni 1. 9. 2021. 6. Z vyúčtování za rok 2022 vyplývá, že nedoplatek na službách spojených s užíváním bytové jednotky činí za rok 2022 částku ve výši 25 736 Kč, splatnost nedoplatku byla stanovena dne 15. 7. 2023. 7. Z dohody o uznání dluhu a jeho úhradě ze dne 1. 9. 2022 soud zjistil, že téhož dne uzavřeli účastníci dohodu o uznání dluhu a o jeho úhradě formou splátek, v níž žalovaný uznal, že dluží žalobkyní nájemné za rok 2022 ve výši 15 500 Kč a nedoplatek z vyúčtování služeb a poplatků za rok 2021 ve výši 14 602 Kč, celkem tedy dluží částku 31 102 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal splatit ve splátkách, a to částku 20 000 Kč nejpozději do 30. 9. 2022 a částku 10 102 Kč nejpozději do 31. 10. 2022, a to pod ztrátou výhody splátek. Pro případ prodlení s úhradou dluhu si účastníci v čl. 6 sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení s úhradou dluhu s tím, že smluvní pokuta se stane splatnou den následující po dni, kdy na ni vznikl věřiteli nárok. 8. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 9. 2023 včetně poštovního podacího lísku ze dne 23. 9. 2023 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 56 838 Kč (dlužné nájemné a nedoplatek na službách) a smluvní pokuty. 9. Výše uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za závěr o skutkovém stavu ve věci samé. 10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 11. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „občanský zákoník“), se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 12. Podle § 2048 odst. 1 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 13. Podle § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 14. Soud posoudil věc dle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat, že přenechala žalovanému k užívání výše specifikovanou bytovou jednotku, za což se žalovaný zavázal hradit sjednané nájemné a zálohy na služby a poplatky spojené s užíváním bytové jednotky, tuto svou povinnost však nesplnil, a to ani poté, co svůj dluh vůči žalobkyni písemně uznal co do důvodu a výše a zavázal se jej uhradit ve sjednaných splátkách. Vzhledem k tomuto uznání platí vyvratitelná domněnka o tom, že dluh žalovaného vůči žalobkyni v době uznání trval. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by předmětnou nájemní smlouvu či smlouvu o uznání dluhu neuzavřel nebo že by dlužné částky žalobkyni již uhradil, případně že jeho dluh zanikl z jiného důvodu, když po celou dobu řízení zůstal procesně pasivní. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit jím písemně uznaný dluh ve výši 31 102 Kč (z titulu dlužného nájemného a nedoplatku z vyúčtování služeb a poplatků za rok 2021) a částku ve výši 25 736 Kč z titulu neuhrazeného vyúčtování služeb a poplatků za rok 2022 včetně zákonného úroku z prodlení požadovaného v souladu s ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Pokud se jedná o smluvní pokutu, tak povinnost žalovaného k její úhradě je v souladu se smluvním ujednáním v čl. 6 Dohody o uznání dluhu. Žalovaný se dostal do prodlení, když neuhradil první splátku ve splatnosti dohodnuté v Dohodě o uznání dluhu. Splatnost smluvní pokuty pak nastala v souladu se smluvním ujednáním prvním dnem poté, co na ni žalobkyni vznikl nárok. I v této části je tedy uplatněný nárok žalobkyně po právu. Soud tak vyhověl žalobě v plném rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 741,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 512 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 62 778 Kč sestávající z částky 3 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 760 Kč ve výši 2 469,60 Kč.