13 C 33/2024-13 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se žalobou ze dne 21.11.2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost k zaplacení částky 34 755,09 Kč s příslušenstvím, skutkově uváděje, jak uvedeno v žalobě. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Dle § 115a o. s. ř. ve věci samé bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 16.2.2024. Na základě listinných důkazů, nesporných skutečností soud zjistil následující skutkový stav: Dne 11.2.2023 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dle níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 35.000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 1093 Kč sestávajících z jistiny, smluvního úroku a pojistného, součástí smlouvy byly úvěrové podmínky, výše RPSN byla 17,85%. Žalovaný dle splátkového kalendáře, přehledu plateb úvěru, úvěr čerpal, sjednané splátky nehradil řádně. Žalobkyně úvěr zesplatnila k k 13.9.2023, vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky v částce 36 796,55 Kč. Přes předžalobní výzvu nebylo žalovaným ničeho zaplaceno. V souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku, na základě skutkového stavu, jak uvedeno shora, shledal soud žalobou uplatněný nárok včetně příslušenství důvodným, neboť mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah, jehož právním důvodem vzniku byla předmětná smlouva o úvěru, žalovaný porušil své smluvní povinnosti, když úvěr nebyl řádně splácen, žalobkyně v souladu s úvěrovými podmínkami úvěr zesplatnila, vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek sestávající z jistiny, kapitalizovaného úroku, úroku z prodlení, jak uvedeno ve skutkových zjištěních. Žalovaný se dnem následujícím po dni zesplatnění ocitl v prodlení s plněním svých peněžitých závazků, když výši úroku z prodlení soud stanovil v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a to za období prodlení, výši úroku ve smluvené výši, včetně kapitalizovaného úroku, poplatků. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena řádně, není zde žádného důvodu ve smyslu § 1813 a násl. občanského zákoníku, který by měl za následek neplatnost předmětné smlouvy o úvěru. S ohledem na shora uvedené skutečnosti rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., § 142a o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a soud jí přiznal právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k uplatňování práva, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1391 Kč.