14 C 372/2023-22 — Okresní soud v Karlových Varech

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 771.450 Kč představující kapitalizované úroky ve výši 1 % p.a. za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2022 z částky 25.715.000 Kč dle smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne 22. 1. 2018. Platebním rozkazem ze dne 20. 12. 2023, č. j. 14 C 372/2023-16 soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 771.450 Kč s příslušenstvím, a v případě, že podá do platebního rozkazu odpor, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne podání odporu písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí doručována spolu s platebním rozkazem. Dále byla žalovaná poučena o tom, že je ve vyjádření povinna uvést, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, popřípadě zda nárok uznává jen zčásti nebo co do základu. Uzná-li nárok, rozhodne soud na tomto základě o věci samé (o její části nebo o jejím základu) rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 1 o. s. ř.). Jestliže žalovaná nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, je povinna ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě, a označit důkazy k prokázání svých tvrzení. K vyjádření musí připojit listiny, na něž se ve svém vyjádření odvolává. Podá-li žalovaná proti platebnímu rozkazu včas odpor a nevyjádří-li se bez vážného důvodu písemně ve věci samé včas a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává. Soud proto ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.). Citovaný platební rozkaz byl žalované doručen dne 28. 12. 2023 do datové schránky. Dne 4. 1. 2024 podala žalovaná proti platebnímu rozkazu odpor, aniž by tento blíže odůvodnila. S ohledem na shora uvedené má soud za to dle § 114b odst. 5 ve spojení s § 153a odst. 3 o. s. ř., že žalovaná zažalovanou částku uznává co do důvodu i výše. Jelikož se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 o. s. ř., nárok uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou, soud ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle § 153a o. s. ř. Pro vydání tohoto rozsudku soud dle § 153a odst. 4 o. s. ř. nenařizoval jednání. Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud nenařizoval dle § 153a odst. 4 o. s. ř. jednání a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 81.116,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 38.573 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 771.450 Kč sestávající z částky 11.420 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 11.420 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 11.420 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 35.160 Kč ve výši 7.383,60 Kč. Výrok o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 38.573 Kč vychází z ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve spojení s položkou 1. 1. b) Sazebníku soudních poplatků, neboť žalobkyně je dle § 11 odst. 2 písm. n) od placení soudního poplatku osvobozena a podle ust. § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích přešla poplatková povinnost na žalovanou.