15 C 212/2024-12 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 36.000 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Z listinných důkazů, a to smlouvy o nájmu, ukončení nájmu, upomínky včetně splátkového kalendáře a předžalobní výzvy byl zjištěn následující skutkový stav: žalobkyně jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce uzavřeli dne 26. 5. 2022 smlouvu o nájmu prostor sloužících k podnikání (dále jen„ Smlouva“), kterou se žalobkyně zavázala přenechat žalovanému prostory specifikované v čl. I., bodu 1. a žalovaný se zavázal za pronájem těchto prostor platit sjednané nájemné ve výši 18.000 Kč měsíčně, splatných vždy k poslednímu kalendářnímu dni předchozího měsíce. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to do 31. 5. 2023, přičemž pokud by žalovaný řádně hradil nájemné a plnil ostatní povinnosti plynoucí mu ze Smlouvy, tato by se automaticky prodloužila na dobu neurčitou. Žalovaný nájemné řádně neplatil, a proto byl e-mailem ze dne 23. 5. 2023 vyrozuměn, že k prodloužení Smlouvy nedojde. Ke dni 31. 5. 2023 byl žalovaný v prodlení s úhradou nájemného za měsíce únor až květen 2023 v celkové výši 72.000 Kč. Dne 14. 6. 2023 účastníci uzavřeli dohodu o splátkovém kalendáři (dále jen„ Dohoda“), dle které byla na dlužné nájemné započtena žalovaným složená kauce a zbývající dluh ve výši 36.000 Kč měl být hrazen po splátkách ve výši 6.000 Kč. Žalovaný však dlužné splátky nehradil. Před podáním žaloby žalobkyně vyzývala žalovaného k dobrovolnému splacení dluhu. Žalovaný na tuto výzvu nereagoval.4. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.5. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.6. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., vzniklo žalobkyni rovněž právo na náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11.749,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.440 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36.000 Kč sestávající z částky 2.540 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2.540 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 2.540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8.520 Kč ve výši 1.789,20 Kč.