16 C 222/2024-10 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost k zaplacení částky 22 090,02 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o kontokorentním úvěru uzavřené mezi účastníky dne 23. 12. 2020.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. V souladu s § 115a o.s.ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.3. Na základě listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Dne 23. 12. 2020 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, dle níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 15 000 Kč, žalovaná se zavázala čerpaný úvěr splatit nejpozději do 28. 11. 2021, a to jistinu včetně přirostlého smluvního úroku ve výši 18,90 % ročně, vč. dalších nákladů úvěru. RPSN činila 21,22 %. Dle výpisu úvěrového účtu žalovaný čerpal peněžní prostředky a splátky nehradil řádně. Žalobkyně proto dopisem z 3. 9. 2023 žalovaného vyrozuměla o tom, že úvěr ke dni 2. 9. 2023 vyčíslila v částce 18 662,12 Kč a převedla na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetů, kde je částka úročena zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 %. Žalovaný ničeho nezaplatil ani přes předžalobní výzvu ze dne 19. 4. 2024, když pohledávka k 17.4. 2024 činila 21 611,94 Kč.4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.6. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky. Žalobkyně své povinnosti vyplývající ze smlouvy splnila, finanční prostředky žalovanému poskytla, žalovaný však svému závazku úvěr řádně splácet nedostál. S ohledem na uvedené vzniklo žalobkyni vůči žalovanému právo na vrácení celého nesplaceného úvěru včetně sjednaných úroků. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně nároku žalobkyně na úrok z úvěru a úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku od data následujícího po zesplatnění úvěru.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 484 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 884 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.