16 C 262/2024-10 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 24 812 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce uhradil žalovanému zálohu na materiál na rekonstrukci elektrických rozvodů ve výši 24 812 Kč na základě faktury č. 248110007. K realizaci smlouvy o dílo nedošlo (rekonstrukce) a účastníci se dohodli na vrácení zálohy.2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání.4. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní, na základě kterých dospěl k následujícímu skutkovému závěru ve věci samé: Dopisem ze dne 10. 5. 2024 má soud za prokázané, že žalobce a žalovaný se dohodli na provedení rekonstrukce el. rozvodů žalovaným u žalobce, za tímto účelem žalovaný vystavil fakturu č. 248110007, kterou žalobce uhradil, ale žalovaný ve sjednané době rekonstrukci nerealizoval. Proto se účastníci dohodli na ukončení smlouvy o dílo a vrácení složené částky 24 812 Kč žalobci z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný ani na základě výzvy žalobce ze dne 10. 5. 2024 ničeho žalobci neuhradil.5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:6. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. V daném případě je nepochybné, že žalobce žalovanému zaplatil zálohu na předpokládanou rekonstrukci elektrických rozvodů (smlouvu o dílo), přičemž tento právní důvod plnění následně na základě dohody účastníků odpadl. Jelikož nedošlo k realizaci smlouvy o dílo v podobě rekonstrukce specifikovaných rozvodů, stala se zaplacená záloha bezdůvodným obohacením podle § 2991 občasného zákoníku, kterou je žalovaný jako obohacený povinen vrátit žalobci jako ochuzenému. Vedle toho má žalobce právo na zaplacení částky 1 200 Kč ve smyslu § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.8. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 434,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 993 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 812 Kč sestávající z částky 2 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 050 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 2 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 150 Kč ve výši 1 291,50 Kč.