17 C 224/2024-24 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 41 116,19 Kč (z toho jistiny 39 876,19 Kč a dále dlužných poplatků ve výši 1 240 Kč) s příslušenstvím podle smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne 12. 7. 2007, která byla uzavřena právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], [IČO] a žalovanou. Žalované byl poskytnut úvěr s limitem 40 000 Kč, který byla žalovaná oprávněna čerpat prostřednictví kreditní karty VISA Electron (účet ke kreditní kartě byl veden pod č. [bankovní účet]). Žalovaná byla povinna úvěr splácet ve splátkách ve výši 1/20 z vyčerpané jistiny úvěru, vyčíslené vždy v měsíčním výpis z účtu k datu splatnosti sjednané ve smlouvě. Spolu s poskytnutým úvěrem byla žalovaná povinna hradit úroky stanovené v oznámení věřitele o úrokových sazbách (ve výši 21,90 % ročně). Protože žalovaná byla v prodlení s plněním úvěru, žalobkyně dopisem ze dne 24. 6. 2009 od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovanou k úhradě (celkového) dluhu. Žalobkyně se stala vlastníkem pohledávky podle smlouvy o postoupení pohledávek z 14. 12. 2015.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ze smlouvy o osobní kreditní kartě z 12. 7. 2007 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně jako banka a žalovaná jako klient uzavřeli smlouvy o úvěru čerpaném prostřednictvím kreditní karty do limitu 40 000 Kč. Žalovaná byla oprávněna úvěr prostřednictvím karty čerpat úvěr a byla povinna hradit splátky úvěru, poplatky a úroky z úvěry stanovené žalobkyní v rozsahu 1/20 vyčerpané jistiny úvěru podle údajů v měsíčním výpisu. Podle oznámení banky byla výše úroku 21,90 % ročně, výše úroku z prodlení 25 % ročně. Podle Všeobecných obchodních podmínek byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn smlouvy vypovědět v případě závažného porušení smluvních povinností a dále byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn odstoupit pro případ prodlení žalované s plněním platebních povinností.4. Dopisem z 24. 6. 2009 žalobkyně vypověděla smlouvu.5. Z historického výpisu z úvěrového účtu z 22. 2. 2010 vyplývalo, že zůstatek úvěru činí 39 876,19 Kč, úvěrové poplatky 1 240 Kč, úroková sazba činila 21,90 % ročně.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] z 14. 12. 2015 ve znění dodatku č. 1 z 15. 12. 2015 a z oznámení o postoupení pohledávky z 16. 12. 2015 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku na žalobkyni.7. Dopisem z 16. 4. 2024 žalobkyně vyzývala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu před podáním žaloby.8. Soud za svůj skutkový závěr ve věci převzal skutková zjištění výše.9. Soud dospěl k právnímu závěru: Soud dospěl k právnímu závěru (podle § 3028 odst. 3 z. č. 89/2012 Sb. soud vycházel z hmotněprávní úpravy účinné do 31.12.2013):10. Podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) z. č. 513/1991 Sb. (dále jen „obchodní zákoník“) se částí třetí obchodního zákoníku řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o běžném účtu.11. Podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru dle § 497 obchodního zákoníku. Na základě této smlouvy vedl právní předchůdce žalobkyně pro žalovanou úvěrový účet a umožňoval žalované čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr s limitem 40 000 Kč. Žalovaná neplnila své smluvní povinnosti (splácet úvěr, úroky a poplatky), a proto právní předchůdce žalobkyně využil sjednaného práva a smlouvu vypověděl a žádal zaplacení celé dlužné částky včetně sjednaných úroků a poplatků. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s § 524 občanského zákoníku (z. č. 40/1964 Sb.), dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá aktivní legitimaci k vedení sporu.13. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě ohledně jistiny, ohledně sjednaného úroku i ohledně úroku z prodlení uplatněného v souladu s § 517 odst. 2 občanského zákoníku (z. č. 40/1964 Sb.), dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 825,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 645 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 41 116,19 Kč sestávající z částky 2 780 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 240 Kč ve výši 1 940,40 Kč.