18 C 126/2024-13 — Okresní soud v Karlových Varech

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne žalobkyně navrhovala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 363 005,85 Kč s příslušenstvím.Návrh je odůvodněn tím, že mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] and [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne 5. 10. 2018 uzavřena smlouva o úvěru č. 2018 -00078239, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 47 362 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr platit ve splátkách ve výši 959 Kč měsíčně spolu s dohodnutým úrokem 7,9 % ročně. Žalovaný úvěr nesplatil a je proto povinen hradit úrok z prodlení v zákonné výši. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 6. 2023 uzavřené mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalobkyně. Dlužná částka činí ke dni podání žaloby 42 226,73 Kč a příslušenství. Kč.Mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] and [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne 23.8.2018 uzavřena smlouva o úvěru č. 2018 -00066612, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 354 079 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr platit ve splátkách ve výši 5 679 Kč měsíčně spolu s dohodnutým úrokem 8,9 % ročně. Žalovaný úvěr nesplatil a je proto povinen hradit úrok z prodlení v zákonné výši. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.6.2023 uzavřené mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalobkyně.Dlužné částky nebyly žalovaným zaplaceny ani po upomínkách ze dne 4. 10. 2023.Účastníci řízení byli vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil k žalobě. Jelikož se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, měl soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a protože žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil a ve věci šlo rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud jednání nenařizoval (§ 115a o. s. ř.).Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje.Po právní stránce zhodnotil soud věc takto:Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobce jako důvodný. Mezi účastníky byl sjednán závazek právního předchůdce žalobkyně poskytnout žalovanému úvěry. Tento právní vztah odpovídá smlouvě o úvěru dle ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o úvěru, na základě kterých vznikla žalovanému povinnost splatit poskytnuté úvěry do určeného data. Povinnost žalovaného vrátit právnímu předchůdce žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Tuto svoji povinnost žalovaný nesplnil. V důsledku prodlení žalovaného vznikl právnímu předchůdci žalobkyně nárok na zaplacení úroku z prodlení, přičemž tento nárok vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Protože je nárok žalobkyně (která se stala věřitelem žalovaného na základě řádného postoupení pohledávky) důvodný, bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 51 110,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 14 520 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 363 005,85 Kč sestávající z částky 9 780 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 240 Kč ve výši 6 350,40 Kč.