18 C 241/2024-14 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 11 800 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 5. 1. 2022 s právním předchůdcem žalobkyně (společností [právnická osoba], [IČO]) č. 100435652, a to nesplacené jistiny.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Ze smlouvy o úvěru č. 238227059 ze dne 5. 1. 2022 soud zjistil, že obsahem smluvního vztahu je závazek právní předchůdkyně žalobkyně (viz výše) poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a závazek žalované tuto částku včetně úroku, odměny za administrativní činnost a částky za službu komfortního a flexibilního splácení, vrátit v 64týdenních splátkách po 495 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 5. 4. 2023. Žalovaná uhradil celkem 3 200 Kč. Z výzvy k plnění soud zjistil, že žalovaná byl vyzvána k úhradě dluhu.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni.6. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši 15 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit včetně souhrnného poplatku v týdenních splátkách. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, právnímu předchůdci žalobkyně za dobu trvání smlouvy uhradila na splátkách 3 200 Kč. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovanou v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, nepochybně právo na vrácení jistiny. Žalované se dostalo plnění ve výši 15 000 Kč, v souladu se smlouvou, a proto je povinen poskytnuté plnění vrátit, po odečtení již uhrazené částky, která byla věřitelem zúčtována toliko na jistinu. Žalované byla tak uložena povinnost k plnění, včetně úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, jak uvedeno ve výroku rozhodnutí. Vzhledem ke skutečnosti, že předmětem řízení nebyly žádné jiné nároky ze smlouvy, soud se platností předmětné smlouvy ve smyslu § 1813 občanského zákoníku nezabýval.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 800 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.