18 C 376/2023-15 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 32 485,07 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplaceného úvěru. Aktivní legitimace žalobkyně jako postupníka plyne ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s postupitelem dne 2. 8. 2023.Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:Žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa], [obec a číslo] – [část obce] dne 4. 3. 2022 smlouvu o úvěru ve výši 15 000 Kč, jejíž sjednané podmínky porušil. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalovaný měl půjčenou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 761 Kč a dalšími náklady úvěru, celkem částku 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč nejpozději do 4. 5. 2023 RPSN činilo 272,44%. Žalobkyně uvedla, že žalovaný zaplatil celkem částku 4 000 Kč.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., neboť s ohledem na nepřípustnou výši smluvního úroku a RPSN v době uzavření smlouvy této odepřel právní ochranu ve smyslu § 6, 8 citovaného zákona a posoudil ji jako smlouvu neplatnou podle § 580 odst. 1 téhož zákona, a to tím spíše, že žalovaný uzavřel smlouvu v pozici spotřebitele (dále s odkazem na § 1810 téhož zákona). Výše vedlejších poplatků tvoří 85,92% půjčené částky.Soud byl tedy připraven přiznat žalobkyni nárok na zaplacení dlužné jistiny včetně zákonného příslušenství (15 000 Kč – 4 000 Kč = 11 000 Kč) tj. částku 11 000 Kč vzniklou rozdílem částky půjčené (15 000 Kč) a částky zaplacené (4 000 Kč). Ve zbytku pak soud žalobu zamítl.Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octil se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kdy počátek prodlení vztáhl soud k datu splatnost uvedenému v předžalobní upomínce.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 187,20 Kč, přičemž tato částka představuje 32,28 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,14 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,86 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 625 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 485,07 Kč sestávající z částky 2 420 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 160 Kč ve výši 1 713,60 Kč dle § 137/3 o.s.ř.Výrok o povinnosti žalobkyně k úhradě nedoplatku SOP vychází z § 4 písm. i), vztažmo k pol. 1/1b) zákona č. 549/91 Sb., neboť z důvodů v rozsudku uvedených soud ve věci nevydal EPR.