19 C 111/2024-11 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 95 963 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu škody odpovídající zůstatkové hodnotě zařízení Kávovaru [značka] [značka] ve výši 85 828 Kč a Mlýnku [značka] ve výši 10 135 Kč, které žalobkyně žalované na základě smlouvy o výpůjčce z dubna 2020 poskytla žalovaná, avšak zapůjčené věci byly prodány v exekuci vedené proti žalované.2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Smlouvou o výpůjčce má soud za prokázané, že tuto smlouvu uzavřely účastnice řízení, přičemž předávacím protokolem ze dne 21. 5. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně dodala žalované zařízení, a to Kávovar [značka] [značka] ve výši 160 900 Kč a Mlýnek [značka] ve výši 21 900 Kč. Fakturou [číslo] má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě žalované částky do 15. 6. 2022. Dopisem soudního exekutora [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 22. 3. 2022 má soud za prokázané, že v exekuci vedené proti povinné byly v dražbě dne 4. 1. 2022 prodány vypůjčená zařízení.5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2193 občanského zákoníku smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezúplatné dočasné užívání. Podle § 2913 odst. 1 občanského zákoníku poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.6. V posuzovaném případě je nepochybné, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o výpůjčce dle § 2193 občanského zákoníku, nicméně v rozporu s uzavřenou smlouvou, konkrétně čl. 4 písm. m) nezabránila žalovaná zcizení zařízení (prodej v exekuční dražbě) a rovněž porušila ujednanou informační povinnost sjednanou v čl. 4 písm. o) smlouvy. V důsledku porušení těchto povinností došlo k prodeji půjčeného zařízení shora popsaného v exekuční dražbě a žalobkyně tak pozbyla vlastnické právo k zařízení. Žalovaná proto odpovídá za způsobenou škodu dle § 2913 občanského zákoníku odpovídající zůstatkové hodnotě zařízení. Žalobkyně má dále právo na úhradu zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku od dne následujícího po splatnosti shora uvedené faktury.7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 871,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 839 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 95 963 Kč sestávající z částky 4 940 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 470 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 4 940 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 250 Kč ve výši 2 782,50 Kč.