19 C 242/2024-39 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 56 323 Kč s přísl. s odůvodněním, že v době od 21. 2. 2020 16:00 hod. do 24. 2. 2020 8:30 hod. v areálu provozovny , právnická osoba, na adrese , adresa, – , adresa, žalovaný společně s dalšími neustanovenými osobami do tohoto areálu vnikl a ze zde umístěného skladu vytáhl 12 ks pneumatik zn. Continental a 26 ks pneumatik zn. Matador o celkové hodnotě 92 880 Kč. Tyto pneumatiky žalovaný následně vynosil z areálu ven a naložil do připravené dodávky, čímž poškozené společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , způsobil škodu na odcizených věcech v celkové výši 92 880 Kč a poškozením opláštění skladu ve výši 39 840 Kč. Usnesením policejního orgánu ze dne 24. 8. 2021, č. j. KRPK-17409-56/TČ-2020-190372, bylo proti žalovanému zahájeno trestní stíhání pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 trestního zákoníku a přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku, kterých se měl žalovaný dopustit výše uvedeným jednáním. Usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 13. 10. 2021, č. j. 1 T 110/2021-106, bylo trestní stíhání zastaveno z důvodu neúčelnosti, neboť trest, k němuž by stíhání mohlo vést, by byl zcela bez významu vedle trestu, který již žalovanému byl pro jiný trestný čin uložen. Toto usnesení nabylo právní moci dne 19. 10. 2021. V době žalovaným spáchaného jednání byla poškozená společnost , právnická osoba, , právnická osoba, . pojištěna u žalobkyně, a to pojistnou smlouvou č. , číslo, . Z titulu této smlouvy a na základě škodní události č. , hodnota, vyplatila žalobkyně poškozené společnosti dne 14. 12. 2020 pojistné plnění ve výši 56 323 Kč za škodu způsobenou na jejich majetku. Skutečná výše škody byla stanovena na částku ve výši 59 323 Kč, od níž byla odečtena spoluúčast ve výši 3 000 Kč. Ustanovení § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) stanoví, že: „Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.“ V souladu s ustanovením § 2820 občanského zákoníku vymezující podmínky pro přechod práv na pojistitele, přešlo právo na náhradu škody na žalobkyni, která vyplacením pojistného plnění splnila podmínky pro přechod daných práv a v důsledku výše uvedeného vznikl žalobkyni nárok na vyplacení toho, co za žalovaného plnila, tedy na náhradu vyplaceného pojistného plnění ve výši 56 323 Kč. K úhradě této částky ve lhůtě sedmi dnů byl žalovaný prostřednictvím právního zástupce žalobkyně písemně vyzván předžalobní výzvou dle ustanovení § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a to dne 5. 2. 2024, zaslanou na jedinou žalobkyni známou adresu žalovaného. Žalovanému byla tato výzva dodána dne 6. 2. 2024. Žalovaný dosud ani přes tuto výzvu ničeho neuhradil. V důsledku prodlení žalovaného se zaplacením uvedené částky vznikl dále žalobkyni vůči žalovanému nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob.2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní, a to usnesení policejního orgánu ze dne 24. 8. 2021, č. j. KRPK-17409-56/TČ-2020-190372, usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 13. 10. 2021, č. j. 1 T 110/2021-106, oznámení škodní události, fotodokumentaci, pojistnou smlouvu, doklad o výplatě pojistného plnění, doklad č. , hodnota, , doklad č. , hodnota, , inventarizační zápis včetně přílohy, likvidační zprávu, předžalobní výzvu ze dne 5. 2. 2024 s dodejkou. Těmito důkazy má soud za prokázaná veškerá tvrzení žalobkyně uvedená v odst. 1 odůvodnění tohoto rozsudku, jež pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé.5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:6. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.Podle § 1970 o. z. o dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. V daném případě je nepohybné, že žalovaný svým protiprávním jednáním způsobil škodu na majetku společnosti , právnická osoba, , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, v žalované výši shora popsaným jednáním a zasáhl tak do jejího vlastnického práv, jež patří mezi absolutní práva. Poškozená společnost byla pojištěna u žalobkyně, na níž přešlo právo na náhradu škody v souladu s § 2820 o. z. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném nejen náhradu škody v zažalované výši, ale také zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ode dne následujícího po dni, do kdy měl žalovaný na základě předžalobní výzvy škodu uhradit. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 612,40 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 254 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 56 323 Kč sestávající z částky 3 380 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 380 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3 380 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 040 Kč ve výši 2 318,40 Kč.