20 C 189/2023-20 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobou doručenou soud dne 29. 11. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 43.284 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že mezi [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa], (dále jen„ EC“) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne 22. 11. 2021 uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr včetně úroku v pevné výši 1.014 Kč, poplatku - úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9.800 Kč, poplatku – úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2.770 Kč a poplatku – úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3.600 Kč, tedy v souhrnu celkovou částku ve výši 37.184 Kč zaplatit v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 2.656 Kč nejpozději do 22. 1. 2021. Žalovaný úvěr nesplácel, kdy dosud nebyla uhrazena jistina úvěru ve výši 17.255,49 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 756,85 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 8.312 Kč, úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2.373 Kč a úhrada za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3.085,71 Kč. Žalovaný zůstatek úvěru nesplatil a je proto povinen hradit úrok z prodlení v zákonné výši a dále sjednaný úrok. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2. 8. 2023 uzavřené mezi žalobkyní a EC. Celková dlužná částka činí ke dni podání žaloby 43.284 Kč. Žalobkyně dále požaduje z dlužných částek příslušenství uvedené ve výroku I. rozsudku.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, respektive se v rámci lhůty stanovené jim ve výzvě doručené do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli výslovně upozorněni na to, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobkyně, přičemž na tyto dokumenty soud v plném rozsahu odkazuje.4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.6. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobkyně jako důvodný. Mezi účastníky byl sjednán závazek právního předchůdce žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr. Tento právní vztah odpovídá smlouvě o úvěru dle ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž vznikla žalovanému povinnost splatit poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Povinnost žalovaného vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky včetně úroku ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Tuto svoji povinnost žalovaný nesplnil. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobkyni (která se stala věřitelem pohledávky za žalovaným na základě jejího řádného postoupení) nárok na zaplacení úroku z prodlení, přičemž tento nárok vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Protože je nárok žalobkyně důvodný, bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. K plnění soud určil běžnou třídenní lhůtu dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, přísluší mu tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.127 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 8.460 Kč (odměna za tři úkony právní služby z tarifní hodnoty 42.527,15 Kč a to převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a sepis žaloby) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 13.452,60 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně, a to v běžné třídenní lhůtě.