20 C 23/2024-14 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Karlových Varech dne 25. 10. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 489.355,69 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že mezi , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, (dále jen „, právnická osoba, “) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne 24. 11. 2021 uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 500.000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splácet v 118 měsíčních splátkách ve výši 7.574 Kč sestávajících z jistiny a smluvního úroku ve výši 12,99% ročně, součástí smlouvy byly úvěrové podmínky, RPSN 14,44 %. Dle výpisu k úvěrovému účtu žalovaný nehradil splátky řádně. Dopisem z 30.5.2023 „, právnická osoba, “ vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky do 1.7.2023, jelikož žalovaný ničeho neuhradil, „, právnická osoba, “ žalovanému oznámila dopisem ze dne 1.7.2023 tzv. zesplatnění úvěru ke dni 1.7.2023. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29.8.2023 uzavřené mezi „, právnická osoba, “ a obchodní společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , o čemž byl žalovaný písemně informován dopisem ze dne 12.9.2023 a dále na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2.9.2023, kterou uzavřela žalobkyně s obchodní společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , o čemž byl žalovaný písemně informován dopisem ze dne 20.9.2023. Dlužná částka činí ke dni podání žaloby 487.036,69 Kč. Žalovaný i přes výzvu k okamžitému splacení dluhu ze dne 30.5.2023 a i přes předžalobní upomínku ze dne 20.9.2023 dlužnou částku neuhradil. Žalobkyně dále požaduje z dlužné částky příslušenství uvedené ve výroku I. rozsudku.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, respektive se v rámci lhůty stanovené jim ve výzvě doručené do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli výslovně upozorněni na to, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje.4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.6. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobce jako důvodný. Mezi účastníky byl sjednán závazek právního předchůdce žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr. Tento právní vztah odpovídá smlouvě o úvěru dle ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž vznikla žalovanému povinnost splatit poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Povinnost žalovaného vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky včetně úroku a sjednaných poplatků ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Tuto svoji povinnost žalovaný nesplnil. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobkyni (která se stala věřitelem pohledávky za žalovaným na základě jejího řádného postoupení) nárok na zaplacení úroku z prodlení, přičemž tento nárok vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Protože je nárok žalobkyně důvodný, bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. K plnění soud určil běžnou třídenní lhůtu dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, přísluší jí tedy náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 19.575 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 30.780 Kč (odměna za tři úkony právní služby - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby celkem ve výši 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 57.907,80 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně a to v běžné třídenní lhůtě.