9 C 134/2024-13 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 29. 2. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 180.412,48 Kč s příslušenstvím.Svůj návrh odůvodnil žalobce tím, že uzavřel se žalovaným dne 4. 11. 2021 Smlouvu o hotovostním úvěru č. , hodnota, , kterou byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 200.000,- Kč. Žalovaný úvěr nesplácel tak, jak se k tomu zavázal v úvěrové smlouvě. Žalobce proto prohlásil úvěr za okamžitě splatný. Splatnost závazků nastala ke dni 24. 1. 2024. Celková dlužná částkapokračování - 2 - sp. zn. 9 C 134/2024činila ke dni podání žaloby 180.412,48 Kč, kterou žalovaný přes výzvu žalobce ze dne 24. 1. 2024 neuhradil. Žalobce dále požaduje příslušenství uvedené ve výroku I. rozsudku.Účastníci řízení byli vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil k žalobě. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, měl soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a protože ve věci šlo rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, jednání nenařizoval (§ 115a o.s.ř.).Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje.Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobce jako důvodný. Právní vztah mezi účastníky se řídí právní úpravou smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž vznikla žalovanému povinnost splácet poskytnutý úvěr v dohodnutých splátkách. Povinnost žalovaného vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky včetně úroků ve sjednané či zákonné lhůtě vyplývá z ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Jelikož žalovaný této povinnosti nedostál, byla mu uložena rozhodnutím soudu. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobci nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, přičemž tento nárok vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Protože je nárok žalobce důvodný, bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. K plnění soud určil běžnou třídenní lhůtu dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.Žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto postupem dle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení vůči žalovanému, který ve věci procesně úspěšný nebyl. Náklady řízení žalobce tvoří soudní poplatek ve výši 7.217,- Kč, náhradu jiných nákladů řízení žalobce nepožadoval. Náhrada nákladů řízení je splatná rovněž v běžné třídenní lhůtě.pokračování - 3 - sp. zn. 9 C 134/2024