11 C 75/2025-77 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky jako bezdůvodného obohacení, které žalované vzniklo z právního důvodu, který odpadl. Tvrdila, že na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 8. 2022, č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2023, č. j. [číslo jednací], zaplatila dne 13. 3. 2023 žalované náhradu nákladů řízení ve výši celkem 622 131,68 Kč na účet právního zástupce žalované, avšak oba rozsudky byly zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2023, č. j. [číslo jednací]. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 13. 11. 2023, avšak bezúspěšně.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobkyně žalovanou částku uhradila na účet jejího právního zástupce, který jí však tyto peníze nepřevedl, avšak žalobkyně nyní tuto částku požaduje po žalované. Popsala průběh soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka]. Upozornila, že žalobkyně požaduje žalovanou částku po žalované, ačkoliv byly tyto zaslány na účet jejího právního zástupce, který ji tuto částku nepřevedl.3. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když byly splněny předpoklady tohoto ustanovení. Souhlas žalobkyně i žalované se v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, neboť žalobkyně na výzvu soudu nereagovala vůbec a žalovaná se v rámci svého podáním ze dne 17. 6. 2025 výslovně nevyjádřila v tom smyslu, že s vyhlášením rozsudku bez jednání nesouhlasí.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:5. Mezi účastníky tohoto probíhá jiné řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka], v němž vystupují v opačném procesním postavení. V tomto řízení byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 8. 2022, č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2023, č. j. [číslo jednací], žalobkyni pravomocně uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši celkem 622 131,68 Kč. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2023, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 27. 10. 2023, byl v celém rozsahu zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2023, č. j. [číslo jednací], a ve výrocích I. a III. rovněž rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 8. 2022, č. j. [číslo jednací] (zjištěno z citovaných rozhodnutí). Žalobkyně na výzvu právního zástupce žalované zaplatila dne 13. 3. 2023 žalované náhradu nákladů řízení ve výši celkem 622 131,68 Kč, a to na účet právního zástupce žalované (zjištěno z žádosti o zaslání nákladů řízení ze dne 10. 3. 2023, z výpisu transakce ze dne 3. 11. 2023, mezi účastníky nesporné). Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení v celkové výši 3 343 229,61 Kč ve lhůtě tří dnů od doručení této výzvy, přičemž částku ve výši 622 131,68 Kč požadovala z důvodu, že pravomocné soudní rozhodnutí ukládající žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení neexistuje (zjištěno z výzvy k vydání bezdůvodného obohacení – předžalobní výzvy ze dne 20. 11. 2023 včetně poštovního podacího lístku ze dne 20. 11. 2023). Žalovaná na výzvu reagovala sdělením, že se domnívá, že soudy obou stupňů postupovali správně a že ve věci znovu spravedlivě rozhodnou (zjištěno z reakce na výzvu k bezdůvodnému obohacení ze dne 23. 11. 2023).6. Ze skutkových zjištění shora soud učinil tento skutkový závěr ve věci samé:7. Žalobkyně uhradila žalované na základě pravomocných rozhodnutí soudů náhradu nákladů řízení ve výši 622 131,68 Kč. Shora citované rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 2 a Městského soudu v Praze byly zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2023, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 27. 10. 2023, včetně výroků o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení (mimo jiné) uhrazených nákladů (náhrady nákladů řízení), což žalovaná odmítla.8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:9. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. V rozhodovací praxi není pochyb o tom, že bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) představuje (mimosmluvní) závazek, jehož obsahem je povinnost toho, kdo se obohatil, vydat to, oč se obohatil, a jí korespondující právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání předmětu bezdůvodného obohacení. Předpokladem vzniku závazku z bezdůvodného obohacení není protiprávní jednání obohaceného ani jeho zavinění, nýbrž objektivně vzniklý stav obohacení, k němuž došlo způsobem, který právní řád neuznává (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] nebo sp. zn. [spisová značka]). Skutková podstata bezdůvodného obohacení získaného plněním z právního důvodu, který odpadl, dopadá na ty případy, kdy v okamžiku poskytnutí plnění existoval právní důvod plnění, který však následně, v důsledku další právní skutečnosti, ztratil své právní účinky (odpadl). Okamžikem odpadnutí právního důvodu plnění se poskytnuté plnění stává bezdůvodným obohacením (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. [spisová značka], jehož právní závěry jsou např. dle usnesení téhož soudu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. [spisová značka], přiměřeně uplatnitelné i v režimu právní úpravy obsažené v § 2991 a násl. o. z.).12. Nárok na náhradu nákladů řízení jako takový má základ v procesním právu a vzniká teprve pravomocným rozhodnutím soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2021, sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2014, sp. zn. [spisová značka]), přičemž i výše nároku je závislá na rozhodnutí soudu; znamená to, že pohledávka vzniká teprve pravomocným rozhodnutím soudu o přiznání náhrady nákladů řízení jednomu z účastníků proti druhému (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. [spisová značka]).13. Je-li nárok na náhradu nákladů řízení konstituován soudním rozhodnutím, je toto soudní rozhodnutí také právním důvodem plnění a jeho zrušení má za následek odpadnutí právního důvodu plnění, čímž vzniká na straně příjemce náhrady nákladů řízení bezdůvodné obohacení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2015, sp. zn. [spisová značka]). S ohledem na povahu nároku na náhradu nákladů řízení a jeho základ v procesním právu se tedy v této věci neuplatní ani závěry rozhodovací praxe dovolacího soudu (vyjádřené např. i rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. [spisová značka]) o potřebě zkoumat, zda povinnost k plnění podle hmotného práva skutečně existovala, jelikož čistě procesní nárok na náhradu nákladů řízení nemá v rovině hmotného práva žádný korelát (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. [spisová značka]).14. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu dále plyne, že aktivní věcná legitimace k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení svědčí subjektu, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno a v jehož majetkové sféře došlo ke zmenšení majetkových hodnot. Pasivně legitimovaným subjektem k vydání bezdůvodného obohacení je potom ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil, tedy ten, jehož majetek se na úkor jiného neoprávněně zvětšil, popřípadě u něhož nedošlo ke zmenšení majetku, které mělo po právu nastat. Povinnost vydat plnění získané bez právního důvodu tedy vzniká tomu, kdo je získal. Tím, kdo plnění získal, nemusí být osoba, která má předmět plnění aktuálně ve svém držení nebo osoba, která jej skutečně spotřebovala, nýbrž ten, komu bylo bez právního důvodu plněno. Osobou povinnou vydat plnění získané bez právního důvodu je adresát tohoto plnění (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. [spisová značka]).15. Důvodem plnění v právním smyslu je i pravomocné soudní rozhodnutí o přiznání náhrady nákladů řízení jednomu z účastníků proti druhému, přičemž jeho zrušení má za následek odpadnutí právního důvodu plnění, čímž vzniká na st