12 C 209/2025-19 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 37 680 Kč, která představuje dluh z úvěru v původní výši 23 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 18 814 Kč v souvislosti s poskytnutím úvěru spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 15. 12. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí poskytla částku 23 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu se souhrnným poplatkem v souvislosti s poskytnutím úvěru ve výši 18 814 Kč v týdenních splátkách po 697 Kč počínaje 7. dnem od podpisu smlouvy o úvěru. Žalovaná však splácela dluh nepravidelně a zaplatila tak pouze částku 4 134 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 15. 12. 2020 a smluvních podmínek smlouvy o úvěru soud zjistil, že obsahem smluvního vztahu je závazek žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši 23 000 Kč a závazek žalované tuto včetně souhrnného poplatku 18 814 Kč v souvislosti s poskytnutím půjčky vrátit v týdenních splátkách po 697 Kč počínaje 7. dnem od podpisu smlouvy o úvěru.5. Z formuláře žalobkyně obsahujícího standardní informace o úvěru soud zjistil, že vypočetla RPSN ve výši 212,77 % a obchodní úrok ve výši 70,89 % ročně.6. Z dopisu žalobkyně bez data soud zjistil, že vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě dluhu do 14 dnů od doručení výzvy.7. Vzhledem ke skutečnosti, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění učiněná soudem z důkazů shora uvedených neodporují, odkazuje soud na tato dílčí zjištění jako na závěr o skutkovém stavu ve věci samé.8. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované pod sankcí neúspěchu ve věci žalobkyně uvedla, že ověřovala úvěruschopnost žalované z veřejně přístupných databází a z informací poskytnutých žalovanou, která uvedla, že pobírá měsíční mateřský příspěvek 7 000 Kč, další příjem domácnosti 18 000 Kč a měsíční výdaje 21 298 Kč. Dále měla žalobkyně k dispozici čestné prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 14. 12. 2020 na předtištěném formuláři žalobkyně, kde uvedl, že přispívá žalobkyni na živobytí částkou 18 000 Kč měsíčně. Žalobkyně neuvedla, zda vůbec a jakým způsobem pravdivost tohoto čestného prohlášení ověřila. V daném případě proto soud vycházel z toho, že právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nedodržel postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Jelikož úvěruschopnost takto právní předchůdce žalobkyně neposuzoval, je shora citovaná smlouva absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku, jak vyplývá z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu.9. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatných smluv nárok.11. Žalované byla na úvěru poskytnuta částka 23 000 Kč, zaplatila pouze částku 4 134 Kč, proto soud žalobě co do jistiny úvěru ve výši 18 866 Kč vyhověl a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ji účastníkům nepřiznal, neboť jejich úspěch v řízení byl zhruba stejný.13. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 376 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.