12 C 248/2025-27 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 37 342 Kč s přísl., neboť žalovaná nesplnila svoji povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 18. 9. 2024, [číslo]. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], na základě této smlouvy poskytnula žalované s úvěrovým rámcem 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala ve smlouvě o úvěru splatit úvěr do 30 dnů včetně obchodního úroku ve výši 279,83 % ročně. Pro případ prodlení žalované s úhradou dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a náhrada nákladů upomínání dle sazebníku. Žalovaná na dluh uhradila toliko částku 3 818 Kč a na předžalobní výzvu k plnění ze dne 16. 4. 2025 nereagovala. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024.2. Žalovaná uvedla, že si je vědoma dluhu vůči žalobkyni, tu v červenci 2025 žádala o splátky, které by byla reálně schopna hradit, avšak bezvýsledně. Žalovaná doložila potvrzení o mzdě za duben až srpen 2025.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 18. 9. 2024, [číslo] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytnula žalované úvěrový rámec 10 000 Kč posléze navýšený na částku 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala ve smlouvě o úvěru splatit úvěr do 30 dnů včetně obchodního úroku ve výši 279,83 % ročně. Pro případ prodlení žalované s úhradou dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a náhrada nákladů upomínání dle sazebníku. RPSN činila dle smlouvy o úvěru 1141,20 %.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni.5. Z dopisu žalobkyně ze dne 16. 4. 2025 soud zjistil, že před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu.6. Z potvrzení o výši mzdy žalované za období [číslo] 2025 soud zjistil, že její průměrný čistý výdělek činil částku 21 058 Kč měsíčně.7. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:9. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Vedle toho soud přihlédl k aktuální judikatuře Ústavního soudu, reprezentované nálezem sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž, mimo jiné, uzavřel:„ Naopak obecné soudy – a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci – by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila – řečeno slovy judikatury Soudního dvora – úvěruschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá“. Soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazů o tom, jakým způsobem a jaké získal právní předchůdce žalobkyně informace o schopnosti žalované splácet úvěr, a to s poučením o případném neúspěchu ve věci. Žalobkyně na výzvu soudu sdělila, že bylo nahlédnuto do veřejně přístupných registrů včetně dlužnických. Výstupy z nich však žalobkyně nezná a nemá ani k dispozici podklady k prověření příjmů a výdajů žalované právním předchůdcem žalobkyně. Soud tak nemá za zjištěné, resp. prokázané, že právní předchůdce žalobkyně posoudil řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Z tohoto důvodu soud pokládá smlouvu za absolutně neplatnou podle ust. § 588 občanského zákoníku.11. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatných smluv nárok.13. Žalované byla na úvěru poskytnuta částka 30 000 Kč, dosud zaplatila toliko částku 3 818 Kč, proto soud žalobě co do jistiny úvěru ve výši 26 182 Kč vyhověl a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 919,30 Kč, přičemž tato částka představuje 40,22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70,11 % a úspěchu žalované v rozsahu 29,89 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 868 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 37 342 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.15. Soud podle ust. § 161 odst. 1 o. s. ř. přihlédl k výdělkovým poměrům žalované a umožnil jí zaplatit dluh v měsíčních splátkách tak, aby byl dluh zaplacen do 1 roku a nebylo ohroženo živobytí žalované.16. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 374 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.