12 C 315/2025-25 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 25 580,03 Kč s přísl. z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne 31. 10. 2024 [číslo] Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalovanému úvěrový rámec do částky 64 800 Kč, žalovaný čerpal celkem částku 11 500 Kč, úvěr měl vrátit ve sjednaných denních splátkách včetně úroku ve výši 0,983 % denně. Žalobkyně si ověřovala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do veřejně přístupných registrů, dále vyšla z informací žalovaného o jeho příjmu. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení.2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 31. 10. 2024 [číslo] soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru. Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalovanému úvěrový rámec ve výši 64 800 Kč, žalovaný měl vrátit úvěr v denních splátkách plynoucích z VOP počínaje 30. dnem od poskytnutí úvěru. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně úroku ve výši 0,983 % denně. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. RPSN činí dle smlouvy 1643,18 %.4. Z výpisu z účtu žalovaného [bankovní účet] za období červen až listopad 2024 soud zjistil, že přicházela pravidelná platba mzdy ve výši cca 29 000 Kč, dne 24. 6. 2024 přišla na účet žalovaného částka 20 000 Kč od nebankovní společnosti [právnická osoba] a měsíční zůstatky na účtu žalovaného jsou v podstatě nulové.5. Ze zprávy Air Bank a.s. ze dne 3. 11. 2025 soud zjistil, že žalobkyně poukázala žalovanému na jeho účet od října 2024 do března 2025 celkem částku 11 500 pod variabilním symbolem [číslo].6. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně upomenut dopisem ze dne 12. 7. 2025.7. Vzhledem k tomu, že si skutková zjištění vzájemně neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované pod sankcí neúspěchu ve věci žalobkyně reagovala v podání ze dne 25. 11. 2025 a uvedla, že v rámci prověřování úvěruschopnosti provedla lustraci ve veřejně přístupných rejstřících a prověřila měsíční příjem žalovaného ve výši 25 000 Kč prostřednictvím služby Kontomatik, dále činila dotazy na žalovaného ohledně počtu členů domácnosti, měsíčních výdajů a příjmů. Konkrétní výsledek porovnání příjmů a výdajů žalovaného však neuvedla stejně tak, jakým způsobem ověřila výdaje žalovaného. Z předloženého výpisu z účtu žalovaného je patrný příjem cca 29 000 Kč, dne 24. 6. 2024 přišla na účet žalovaného částka 20 000 Kč z půjčky od nebankovní společnosti [právnická osoba] Měsíční zůstatky na účtu žalovaného jsou v podstatě nulové. V daném případě proto soud vycházel z toho, že žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nedodržela postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Jelikož úvěruschopnost takto žalobkyně neposuzovala, je shora citovaná smlouva absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku, jak vyplývá z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu.10. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatných smluv nárok.12. Žalovanému byla na úvěru poskytnuta 11 500 Kč, nezaplatil ničeho, proto soud žalobě co do jistiny vyhověl a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ji účastníkům nepřiznal, neboť jejich úspěch v řízení byl zhruba stejný.14. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 259 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.