15 C 139/2025-25 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 155.000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce uzavřel se žalovaným ne 9. 2. 2022 úvěrovou smlouvu č. 1/2022 jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěrových prostředků ve výši 130.000 Kč se splatností do 9. 8. 2022. Smluvní úrok byl mezi účastníky sjednán jednorázově ve výši 5.000 Kč. Při nedodržení stanoveného termínu v platnosti si účastníci smlouvou si sjednali jednorázovou smluvní pokutu ve výši 20.000 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Z listinných důkazů, a to úvěrové smlouvy, výdajového pokladního dokladu, předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání soud zjistil následující skutkový stav: Žalobce uzavřel se žalovaným ne 9. 2. 2022 úvěrovou smlouvu č. 1/2022 jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěrových prostředků ve výši 130.000 Kč se splatností do 9. 8. 2022. Smluvní úrok byl mezi účastníky sjednán jednorázově ve výši 5.000 Kč. Při nedodržení stanoveného termínu v platnosti si účastníci smlouvou si sjednali jednorázovou smluvní pokutu ve výši 20.000 Kč. Žalobce žalovanému dle úvěrové smlouvy vyplatil finanční prostředky ve výši 130.000 Kč ne 9. 2. 2022. Žalovaný dlužnou částku ve lhůtě splatnosti neuhradil. Žalovaný tak neučinil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 21. 4. 2025.Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku.Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 35.882,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7.750 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 155.000 Kč sestávající z částky 7.300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 7.300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 7.300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23.250 Kč ve výši 4.882,50 Kč.