15 C 206/2025-12 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 20.960 Kč, která představuje dluh z úvěru v původní výši 20.000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 16.360 Kč v souvislosti s poskytnutím úvěru spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 14. 12. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí poskytla částku 20.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu se souhrnným poplatkem v souvislosti s poskytnutím úvěru ve výši 16.360 Kč v týdenních splátkách po 606 Kč počínaje 7. dnem od podpisu smlouvy o úvěru. Žalovaná však splácela dluh nepravidelně a zaplatila tak pouze částku 15.400 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 12. 2022 a smluvních podmínek smlouvy o úvěru soud zjistil, že obsahem smluvního vztahu je závazek žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši 20.000 Kč a závazek žalované tuto včetně souhrnného poplatku 16.360 Kč v souvislosti s poskytnutím půjčky vrátit v týdenních splátkách po 606 Kč počínaje 7. dnem od podpisu smlouvy o úvěru.5. Z formuláře žalobkyně obsahujícího standardní informace o úvěru soud zjistil, že vypočetla RPSN ve výši 212,77 % a obchodní úrok ve výši 70,89 % ročně.6. Z dopisu žalobkyně bez data soud zjistil, že vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě dluhu do 14 dnů od doručení výzvy.7. Vzhledem ke skutečnosti, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění učiněná soudem z důkazů shora uvedených neodporují, odkazuje soud na tato dílčí zjištění jako na závěr o skutkovém stavu ve věci samé.8. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že ověřovala úvěruschopnost žalované z veřejně přístupných databází a z informací poskytnutých žalovanou, která uvedla, že pobírá státní podporu 10.000 Kč, další příjem domácnosti 17.000 Kč a měsíční výdaje na bydlení 9.461 Kč, 10.990 Kč životní minimum na ověření, 3.021 Kč nebankovní závazky a 500 Kč splátky exekucí, celkem tedy 23.972 Kč. Žalobkyně neuvedla, zda vůbec a jakým způsobem pravdivost informací poskytnutých jí žalovanou ověřila. V daném případě proto soud vycházel z toho, že žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nedodržel postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Jelikož úvěruschopnost takto právní předchůdce žalobkyně neposuzoval, je shora citovaná smlouva absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku, jak vyplývá z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu.9. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatných smluv nárok.11. Žalované byla na úvěru poskytnuta částka 20.000 Kč, zaplatila pouze částku 15.400 Kč, proto soud žalobě co do jistiny úvěru ve výši 4.600 Kč vyhověl a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ji účastníkům nepřiznal, neboť převážně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.13. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 376 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.