15 C 207/2025-19 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 22.118 Kč s příslušenstvím, neboť žalovaná nesplnila svoji povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 20. 2. 2024, č. , hodnota, . Právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, , na základě této smlouvy poskytnula žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala ve smlouvě o úvěru splatit úvěr v měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře včetně obchodního úroku ve výši 150 % ročně. Pro případ prodlení žalované s úhradou dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a náhrada nákladů upomínání dle sazebníku. Žalovaná na dluh uhradila pouze 7.080 Kč na předžalobní výzvu k plnění ze dne 15. 1. 2025 nereagovala.2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 20. 2. 2024, č. , Anonymizováno, zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, , a žalovaná uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které, právní předchůdkyně žalobkyně poskytnula žalované úvěrový rámec 10 000 Kč a žalovaná se zavázala ve smlouvě o úvěru splatit úvěr v měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře včetně obchodního úroku ve výši 150 % ročně. Pro případ prodlení žalované s úhradou dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a náhrada nákladů upomínání dle sazebníku. RPSN činila dle smlouvy o úvěru 315,50 %.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni.5. Z dopisu žalobkyně ze dne 15. 1. 2025 soud zjistil, že před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu.6. Soud přihlédl i k tvrzením žalobkyně, která jsou v její neprospěch, a to, že žalovaná zaplatila částku 7.080 Kč.7. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:9. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Vedle toho soud přihlédl k aktuální judikatuře Ústavního soudu, reprezentované nálezem sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž, mimo jiné, uzavřel: „Naopak obecné soudy – a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci – by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila – řečeno slovy judikatury Soudního dvora – úvěruschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá“. Žalobkyně na výzvu soudu nereagovala. Soud tak nemá za zjištěné, resp. prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Z tohoto důvodu soud pokládá smlouvu za absolutně neplatnou podle ust. § 588 občanského zákoníku.úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatných smluv nárok.13. Žalovanému byla na úvěru poskytnuta částka 12 000 Kč, ničeho však nezaplatil, proto soud žalobě co do jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč vyhověl a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.14. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ji účastníkům nepřiznal, neboť jejich úspěch v řízení byl zhruba poloviční.15. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 255 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.