15 C 224/2025-21 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 16.863 Kč s příslušenstvím, neboť žalovaná nesplnila svoji povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 20. 9. 2024, č. , hodnota, . Právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, , na základě této smlouvy poskytnula žalované revolvingový úvěr v celkové výši 14.000 Kč. Žalovaná se zavázala ve smlouvě o úvěru splatit úvěr v měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře včetně obchodního úroku ve výši 80 % ročně. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a náhrada nákladů upomínání dle sazebníku. Žalovaná na dluh uhradila pouze částku 1.629 Kč a na předžalobní výzvu k plnění ze dne 15. 3. 2025 nereagovala.2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 20. 9. 2024, č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, , a žalovaná uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytnula žalované úvěrový rámec 14 000 Kč a žalovaná se zavázala ve smlouvě o úvěru splatit úvěr v měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře včetně obchodního úroku ve výši 80 % ročně. Pro případ prodlení žalované s úhradou dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a náhrada nákladů upomínání dle sazebníku. RPSN činila dle smlouvy o úvěru 117,10 %.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni.5. Z dopisu žalobkyně ze dne 15. 3. 2025 soud zjistil, že před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu.6. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Vedle toho soud přihlédl k aktuální judikatuře Ústavního soudu, reprezentované nálezem sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž, mimo jiné, uzavřel: „Naopak obecné soudy – a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci – by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila – řečeno slovy judikatury Soudního dvora – úvěruschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá“. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 1. 8. 2025, č. j. 15 C 224/2025-10 k doplnění tvrzení a důkazů o tom, jakým způsobem a jaké získal právní předchůdce žalobkyně informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr, a to s poučením o případném neúspěchu ve věci. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala tak, že dle obchodních podmínek dostupných na internetových stránkách právního předchůdce žalobce https://www.kimbi.cz/ v sekci „Smluvní dokumentace“ (dále jen „OP“), na které odkazuje úvěrová smlouva, prohlásila žalovaná dle č. 3.2., že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, nenachází se v exekuci či insolvenci a nenachází se v tíživé finanční situaci. Dále prohlásila, že si není vědoma toho, že by byla evidována v jakékoliv databázi dlužníků. Dále byla žalovaná informována a souhlasila dle odst. 8.5., že za účelem ochrany svých majetkových práv a v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy může využívat informace z dlužnických registrů, konkrétně z registrů SOLUS, zájmovým sdružením právnických osob; (ii) CNCB (NRKI)– Czech Non-Banking Credit Bureau, z.s.p.o. (nebankovní registr klientských informací); a (iii) CNBC (BRKI) – Czech Banking Credit Bureau a.s. (bankovní registr klientských informací). Žalobce sděluje, že byla žalovaná lustrována původním věřitelem z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Dle sdělení původního věřitele v rámci procesu postupování pohledávky původní věřitel dostatečným způsobem prověřoval úvěruschopnost, a to formou elektronického dálkového přístupu prostým nahlédnutím do přístupných rejstříků a databází, zejména těch veřejných. Původní věřitel dále sdělil, že úvěruschopnost prověřoval v době před sjednáním smlouvy o úvěru, přičemž vycházel z dokladů poskytnutých žalovanou. Na základě této lustrace a prohlášení žalované původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalované úvěr splatit. Žalobce je v dobré víře, že původní věřitel dostatečným způsobem a v souladu se zákonem prověřil úvěruschopnost. Žalobce nedisponuje dalšími listinnými doklady, které žalovaná předkládala původnímu věřiteli k prokázání úvěruschopnosti. S ohledem na uvedené, kdy nelze ověřit výši výdajů a příjmů žalované soud nemá za zjištěné, resp. prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Z tohoto důvodu soud pokládá smlouvu za absolutně neplatnou podle ust. § 588 občanského zákoníku.9. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatných smluv nárok.11. Žalované byla na úvěru poskytnuta částka 14 000 Kč, zaplatila částku 1.629 Kč, proto soud žalobě co do rozdílu poskytnutých plnění vyhověl (14.000 – 1.629 =12.371) vyhověl a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve vztahu k úrokům z prodlení a určení počátku prodlení žalované přihlédl soud k judikatuře Nejvyššího soudu týkající se vypořádání bezdůvodného obohacení, a to k rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž uzavřel, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí lhůtou 3 dnů od právní moci rozsudku.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.315,20 Kč, představující 46,72 % z jejich celkové výše 2.815 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně 73,36 % a žalované 26,64 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16.863 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.500 Kč ve výši 315 Kč.13. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.