15 C 261/2025-20 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 75.453,91 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze Smlouvy o úvěru CF č. , hodnota, uzavřené dne 1. 6. 2009.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Protože žalovaná byla pasivní, soud považoval žalobní tvrzení za sporná a k těmto tvrzením provedl listinné důkazy žalobkyní označené, a to Smlouvu o úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, zprávu o posouzení úvěruschopnosti, Sazebník,, odstoupení od smlouvy spolu s podacím archem, předžalobní výzvu, podací arch a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Dne 1. 6. 2009 uzavřeli účastníci Smlouvu o úvěru CF č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši úvěrového rámce 40.000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.200 Kč, a to včetně úroku ve výši 1,81 % měsíčně, RPSN činila 24 %. Pro případ prodlení žalované s úhradou více jak dvou měsíčních splátek nebo jedné splátky po dobu delší tři měsíce bylo sjednáno právo žalobkyně od smlouvy odstoupit s tím, že úvěr se stává okamžitě splatným. Žalovaná uhradila celkem 258.740 Kč. Dopisem ze dne 3. 2. 2025 sdělila žalobkyně žalované, že od smlouvy odstupuje, a vyzvala jej k úhradě dluhu. Žalobkyně vyčíslila dluh žalované částkou 69.954,64 Kč na jistině, částkou 5.499,27 Kč na poplatcích a částkou 7.135,88 Kč na smluvním úroku z jistiny. Žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila ani na základě předžalobní výzvy z 5. 5. 20025.4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Nejprve se soud zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený shora uvedenou smlouvou posuzován. Vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce byla uzavřena dne 31. 10. 2007, je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník“) aplikovat na tento právní vztah právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964Sb. (dále jen „o. z. 1964“).5. Podle § 657 o. z. 1964 smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.6. Podle ustanovení § 517 odst. 2 o. z. 1964 jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění vlastního také úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.7. Podle § 56 odst. 1 o. z. 1964 spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.8. Podle § 451 odst. 1 o. z. 1964 kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle § 457 o. z. 1964 je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.9. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 657 o. z. 1964. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr s úvěrovým rámcem 40.000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto půjčku splácet měsíčními splátkami po 1.200 Kč, včetně úroku 1,81 % měsíčně. Žalovaná úvěr čerpala, své smluvní povinnosti zcela nesplnila a na dluh uhradila celkem částku 258.740 Kč. Žalobkyně odstoupila podle smlouvy od úvěrové smlouvy.10. Soud vyhodnotil postup žalobkyně před uzavřením smlouvy souladný s § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. Žalobkyně se zabývala příjmy a výdaji žalované a byť podle názoru soudu nezohlednila (minimálně potencionální) náklady na bydlení, ověřený příjem žalované byl i s přihlédnutí ke splátkám dluhů dostatečný pro splácení dluhu vůči žalobkyni. Ostatně žalovaná několik let dluh splácela.11. Protože žalovaná porušila své povinnosti, měla žalobkyně právo vztah ke smlouvy ukončit odstoupením a požadovat splnění povinností žalovaného podle smlouvy najednou (včetně poplatků za upomínání žalované) a dále včetně úroku z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.12. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19.680,70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3.019 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 75.453,91 Kč sestávající z částky 4.140 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4.140 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 4.140 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13.770 Kč ve výši 2.891,70 Kč.