15 C 53/2025-53 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 20.125 Kč spolu s přísl., skládající s z jistiny dluhu 17.125 Kč a smluvní pokuty 3.000 Kč, z titulu bezdůvodného obohacení. Skutkově uváděla, že s žalovaným uzavřeli rámcovou smlouvu o spolupráci číslo , hodnota, (dále jen „smlouva“) která upravovala práva a povinnosti v souvislosti s poskytováním zasílatelských služeb a provozováním výdejního místa. Žalovaný se ve smlouvě zavázal (čl. 1 odst. 1.2.), že bude zákazníkům žalobkyně (příjemcům) poskytovat na adrese , adresa, , , adresa, vydávání doručených zásilek, a to včetně inkasování dobírek. Žalovaný byl následně povinen veškeré přijaté dobírky neprodleně předat žalobkyni. Žalobkyně eviduje u žalovaného vybrané a neodevzdané dobírky v celkové výši 17 125,00 Kč.Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Namítal, že je na něho vedeno insolvenční řízení, které je řešeno konkursem, přičemž účinky konkursu nastaly ke dni 19. 1. 2023. Pokud tak je pohledávka žalobkyně po právu, měla ji uplatnit v rámci konkursního řízení. Dle žalovaného se jedná o pohledávku z obchodního vztahu, která vznikla po prohlášení konkursu a jedná se tak o pohledávku za majetkovou podstatou dle ust. § 168 odst. 2 písm. f)-h) zákona č. 182/2006 Sb. insolvenčního zákona. Dle ust. § 203 odst. 1 insolvenčního zákona se pohledávky za majetkovou podstatou uplatňují vůči osobě s dispozičními oprávněními. Takovou osobou je po prohlášení konkurzu insolvenční správce. Ten dle ust. § 203 odst. 3 insolvenčního zákona uspokojí pohledávku za majetkovou podstatou, za trvání insolvenčního řízení, kdykoliv z majetkové podstaty. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně nárokuje pohledávku v této věci vůči nesprávnému subjektu, neboť pasivně legitimován byl v době podání žaloby insolvenční správce. U toho měla být pohledávka také nejdříve řádně uplatněna. Insolvenční správce pak byl povinen tuto pohledávku z majetkové podstaty přednostně uspokojit. Žalovaný není tedy ve věci pasivně legitimován. Nejsou tak splněny podmínky, pro rozhodnutí ve věci samé a vůči žalovanému nelze ani považovat žalobu s ohledem na shora uvedené skutečnosti za důvodnou.Žalobkyně s námitkou žalovaného, že v předmětném řízení nejsou dány procesní podmínky, neboť účinky konkurzu měly nastal dne 19.01.2023, přičemž žalobkyně měla přihlásit svou pohledávku do insolvenčního řízení, nesouhlasila. Účinky insolvenčního řízení nastaly ke dni 09.03.2022 – ke dni vydání usnesení o úpadku spojeném s povolením oddlužení, tedy lhůta pro podání přihlášek končila dne 09.05.2022 a žalobkyně tak nemohla přihlásit svou pohledávku do insolvenčního řízení, když k poslednímu dni lhůty pro přihlášení pohledávek, pohledávky, které jsou předmětem tohoto řízení, dosud neexistovaly – tyto vznikly až v únoru 2023.Soud rozhodl ve věci rozsudkem ve smyslu § 115a o.s.ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Soud dospěl v souladu se žalovaným k závěru, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován. V daném případě se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 20.125 Kč spolu s příslušenstvím, přičemž se jedná o pohledávku za majetkovou podstatou ve smyslu ustanovení § 168 odst. 2 písm. f) insolvenčního zákona, když i sama žalobkyně uvedla, že pohledávku nebylo možné do insolvenčního řízení přihlásit, když vznikla až po zahájení insolvenčního řízení. Ust. § 203 odstavce 1 insolvenčního zákona stanoví, že pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň se uplatňují písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními, o čemž věřitel současně vždy vyrozumí insolvenčního správce. Odst. 3 téhož zákonného ustanovení pak osoba s dispozičními oprávněními uspokojí pohledávky podle odstavce 1 z majetkové podstaty. Osobou s dispozičními oprávněními je v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka, jehož úpadek je řešen konkursem, ve vztahu k majetkové podstatě dlužníka insolvenční správce (§ 229 odst. 3 písm. c), § 246 odst.1 insolvenčního zákona). Dle § 40 odst. 3 insolvenčního zákona insolvenční správce pak jedná svým jménem na účet dlužníka. Dle odst.4 představuje takové jednání insolvenčního správce zejména jiné právní úkony, jimiž insolvenční správce zpeněžuje majetkovou podstatu nebo s ní jinak nakládá, jeho úkony v incidenčních sporech, jakož i dalších sporech, kterých se účastní místo dlužníka. S ohledem na citovaná zákonná ustanovení tak lze uzavřít, že žalobkyně měla předmětnou pohledávku uplatnit u insolvenčního správce, který je v případě řešení úpadku konkursem osobou s dispozičním oprávněním. Soud proto žalobu, aniž by prováděl dokazování, pro nedostatek pasivní legitimace žalovaného zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8.675,70 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20.125 Kč sestávající z částky 1.940 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1.940 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1.940 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7.170 Kč ve výši 1.505,70 Kč.