§ 246 insolvenční zákon – Přechod oprávnění nakládat s majetkovou podstatou
Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) · 182/2006 Sb. · účinné od 24. 7. 2021 · Insolvence a exekuce · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 246 insolvenčního zákona stanovuje, že prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce právo nakládat s majetkovou podstatou dlužníka a vykonávat práva a povinnosti dlužníka, pokud souvisí s touto podstatou. Insolvenční správce přebírá veškeré úkony související s majetkem dlužníka, například rozhoduje o obchodním tajemství, vystupuje jako zaměstnavatel vůči dlužníkovým zaměstnancům a zajišťuje provoz podniku. (§ 246 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, znění účinné od 24. 7. 2021)
Klíčová fakta
- Týká se: insolvenční správce, dlužník, zaměstnavatel, zaměstnanec
- Odkazuje na: § 235
- Judikatura: na § 246 odkazuje 224 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od ; novela předpisu účinná od 10. 1. 2030 tento § nemění
- Zdroj: e-Sbírka, 182/2006 Sb.
(1) Prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Insolvenční správce vykonává zejména akcionářská práva spojená s akciemi zahrnutými do majetkové podstaty, rozhoduje o obchodním tajemství a jiné mlčenlivosti, vystupuje vůči dlužníkovým zaměstnancům jako zaměstnavatel, zajišťuje provoz dlužníkova podniku, vedení účetnictví a plnění daňových povinností.
(2) Právní úkony podle odstavce 1, které dlužník učinil poté, co oprávnění nakládat s majetkovou podstatou přešlo na insolvenčního správce, jsou proti jeho věřitelům neúčinné ze zákona; § 235 odst. 2 se nepoužije.
(3) Nakládal-li dlužník s majetkovou podstatou v den, kdy se rozhodnutí o úpadku stalo účinným, má se v pochybnostech za to, že tak učinil poté, co oprávnění nakládat s majetkovou podstatou přešlo na insolvenčního správce, pokud tento zákon nestanoví jinak.
(4) Právní úkon, kterým dlužník po prohlášení konkursu odmítne přijetí daru nebo dědictví bez souhlasu insolvenčního správce, je neplatný. Totéž platí, jestliže dlužník uzavře bez souhlasu insolvenčního správce dohodu o vypořádání dědictví, podle které má z dědictví obdržet méně, než činí jeho dědický podíl.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Insolvenční správce přebírá veškeré úkony související s majetkem dlužníka, například rozhoduje o obchodním tajemství, vystupuje jako zaměstnavatel vůči dlužníkovým zaměstnancům a zajišťuje provoz podniku.
- Pokud dlužník po prohlášení konkursu učiní právní úkon týkající se majetkové podstaty, je tento úkon vůči věřitelům neúčinný ze zákona.
- Dlužník nemůže bez souhlasu insolvenčního správce odmítnout dar nebo dědictví, ani uzavřít dohodu o vypořádání dědictví, která by mu přinesla méně, než je jeho dědický podíl.
- V případě pochybností se má za to, že dlužník nakládal s majetkovou podstatou až poté, co oprávnění přešlo na insolvenčního správce, pokud k tomu došlo v den účinnosti rozhodnutí o úpadku.
Na co si dát pozor
- Dlužník ztrácí oprávnění nakládat se svým majetkem, který spadá do majetkové podstaty, a to okamžikem prohlášení konkursu.
- Jakékoli právní úkony dlužníka týkající se majetkové podstaty po prohlášení konkursu jsou neúčinné vůči věřitelům.
- Dlužník potřebuje souhlas insolvenčního správce pro úkony týkající se přijetí daru nebo dědictví, aby tyto úkony byly platné.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 246
Jak soudy aplikují § 246
Tím, že na něj přejde prohlášením konkursu na majetek dlužníka oprávnění nakládat s majetkovou podstatou (§ 229 odst. 1, odst. 3 písm. c/, § 246 odst. 1 insolvenčního zákona), vstupuje insolvenční správce do těch práv a povinností, jimiž byl k okamžiku prohlášení konkursu nadán dlužník; to platí i ohledně pohledávek dlužníka za jeho dlužníky, lhostejno, zda vzešly ze smluv nebo z jiných právních důvodů.
Nejvyšší soud přitom předesílá, že z pohledu aplikace insolvenčních norem upravujících neúčinnost (§ 111, § 235 a násl. a § 246 odst. 2 insolvenčního zákona) není rozhodné to, zda šlo o „právní úkon“ (ve smyslu zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013) nebo o „právní jednání“ (v režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).
Na tomto základě odvolací soud – cituje § 256 odst. 1 a § 265 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích), a § 109 odst. 1 písm. c/, § 206 odst. 1 písm. f/ a § 246 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k závěru, že v rozhodné době nebylo možné pokládat akcie dlužnice (ať už jí patřily nebo ne) za majetek, ze kterého by mohl žalobce jako věřitel uspokojit svou pohledávku.