17 C 109/2025-28 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 11 378 Kč s tím, že žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu – [webová adresa]) uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 18. 11. 2024, na jejímž základě žalobkyně dne 19. 11. 2024 žalovanému poskytla částku 10 000 Kč; žalovaný uvedenou částku (s poplatkem 330 Kč za poskytnutí, poplatkem 99 Kč za bezpečnou splátku, poplatkem 49 Kč za SMS servis a poplatkem za expres výplatu 199 Kč) způsobem stanoveným smlouvou, t. j. do 18. 12. 2024, nevrátil (nezaplatil podle smlouvy žádnou částku). Vedle jistiny dluhu ve výši 10 000 Kč se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení poplatku za poskytnutí 330 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 49 Kč, smluvní pokuty 600 Kč, účelně vynaložených nákladů 300 Kč. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného podle své metodiky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, že si od něj vyžádala informace o jeho příjmu (28 000 Kč), o jeho splátkách mimo splátek pro žalobkyni (575,83 Kč) a uvažovala s životním minimem žalovaného (4 470 Kč); dále zjistila příjem ostatních členů domácnosti (35 000 Kč), výdaje na bydlení (5 900 Kč) a uvedla životní minimum členů domácnosti (15 000 Kč), minimální výdaje na bydlení (5 624 Kč), životní minimum členů domácnosti (8 510 Kč); uvedená zjištění uvedla do tabulky výpočtů MLS v rámci podání žalobkyně z 19. 5. 2025 (rezervy pro splácení uvažovaného úvěru). Z Metodiky žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti vyplývalo, že žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti vychází z informací od klienta (a odpovídajících dostupných statistických údajů) a případné ověřování (výpisů z účtu či potvrzení o příjmu) provádí jen v případě pochybností. Žalobkyně se v metodice odvolávala na své know how a nízkou úvěrovou delikvenci (1,5 % všech schválených a uzavřených smluv). Z karty klienta (potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik) z 8. 4. 2025 vyplývalo, že žalobkyně zjistila od žalovaného informaci o výši jeho příjmu (28 000 Kč) a výši příjmu ostatních členů domácnosti (15 000 Kč) a dále o splátkách jiným společnostem (0 Kč, což bylo v rozhoru s údaji uvedeným při výpočtu MLS a vyplývající z NRKI). V registru ISIR nebylo zjištěno nic; registr NRKI poskytnutí úvěru podle závěrů žalobkyně nebránil. Před uzavřením smlouvy byla předložena kopie občanského průkazu žalovaného.4. Z úvěrové zprávy ohledně žalovaného (NRKI, č. l. 17) vyplývalo, že žalovaný měl 10 existujících úvěrových obchodů v evidenci jednu splátkovou operaci, která byla ukončena (51 odmítnuto, 12 odvoláno), třináct odmítnutých a jednu existující nesplátkovou operaci, dvě žádosti o kreditní karty, osmnáct odmítnutých žádostí, jednu odvolanou a jednu existující; konkrétně byly existující: a) kontokorentní úvěr z 5. 7. 2024 na částku neuvedenou s datem poslední delikvence 31. 10. 2024 a maximálním přečerpáním 1 097 Kč k 31. 8. 2024 (a aktuálním dluhem po splatnosti), b) kreditní kartou z 29. 9. 2024 bez údajů o delikvenci.5. Z předložených listiny nevyplývalo, že by byla předložena potvrzení o příjmu (a jeho podmínkách) ohledně žalovaného, výpis z účtu nebo doklady o obvyklých nákladech na živobytí žalovaného.6. Z úvěrové smlouvy z 18. 11. 2024 soud zjistil, že účastníci se dohodli na poskytnutí úvěru v částce 10 000 kč prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Účastníci sjednali poplatek za poskytnutí úvěru 330 Kč, splatnost úvěru 18. 12. 2024 s výší splátky 10 677 Kč (včetně dalších služeb uvedených v žalobě). Účastníci ujednali právo žalobkyně na zesplatnění dluhu v případě porušení smluvních podmínek žalovaným. Před uzavření smlouvy byl žalovanému předložen Formulář pro standardní informace o předmětném spotřebitelském úvěru. Smlouva odkazovala na Sazebník poplatků, nákladů a sankcí (který byl též připojen).7. Z opisu výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že žalobkyně uhradila na účet uvedený žalovaným v úvěrové smlouvě částku 10 000 Kč dne 19. 11. 2024.8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný neuhradil po poskytnutí úvěru nic.9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 7. 3. 2025 (s knihou odeslané pošty z 10. 3. 2025) soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k dobrovolnému splnění dluhu před podáním žaloby.10. Soud uvedená dílčí skutková zjištění převzal za svůj skutkový závěr ve věci.11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Účastníci uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku úvěrovou smlouvu dle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), žalobkyně jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, avšak nesplnila řádně své povinnosti dle § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně vycházela pouze z informací od žalovaného, aniž by ověřovala poskytnuté informace kromě dotazu na úvěrový registr NRKI a registr ISIR. Z registru NRKI vyplývalo, že žalovaný dluží na splátkách (byť poměrně nízkou částku), byl opakovaně (téměř masově) odmítán se svými žádostmi o splátkové i nesplátkové úvěry; nedlouho před uzavřením úvěrové smlouvy získal kreditní kartu. Žalovaný sice měl mít příjem ze zaměstnání a dále byl podle svých údajů v domácnosti s další osobou s příjmy, uvedené údaje ověřeny žalobkyní nebyly. Nedostatečnost ověření úvěruschopnosti ostatně vyplynula i z toho, že žalovaný neuhradil vůbec žádnou částku.14. Z metodiky žalovaného vyplývá důraz na statistické údaje, aniž by bylo doceňováno, že statistické údaje nic o skutečných poměrech žalovaného říci nemohou. Protože ani příjem žalovaného nebyl nijak ověřen, o jeho fixních nákladech na živobytí nemluvě (s výjimkou nevypovídajícího životního minima žalovaného) a protože žalovaný byl v době poskytnutí úvěru v prodlení s plněním svých závazků (a dále byl opakovaně odmítán se svými žádostmi o úvěry), nelze postup žalobkyně (vycházející z modelování, nikoli z ověřování příjmů a výdajů žalované) považovat za dostačující (za splnění této povinnosti nelze považovat lustraci žalované v registrech). Úvěrová smlouva je tedy neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud provedl vypořádání částky žalobkyní poskytnuté (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a uložil žalovanému uhradit poskytnutou částku ve výši 10 000 Kč v zákonné pariční lhůtě, protože upomínání před podáním žaloby je třeba považovat za dostatečné vyrozumění o existenci dluhu a potřebě jeho úhradu řešit (což žalovaný evidentně ignoroval).15. Nároky nad rámec nevrácené jistiny soud nepřiznal, protože s ohledem na neplatnost smlouvy na ně (podle zvláštního ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru) nemá nárok.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žalobkyni přísluší právo na částečnou náhradu nákladů řízení, protože byla ve věci převážně úspěšná. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 88 %, tedy jí přísluší právo na 76 % nákladů řízení (t. j. z částky 2 615 Kč). Náklady řízení sestávají ze soudního poplatku 800 Kč a z nákladů na právní zastoupení v souv