17 C 144/2025-35 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 117 366,83 Kč s příslušenstvím (z toho jistina 115 000 Kč, poplatky za pojištění 766,83 Kč, náklady na vymáhání 600 Kč, smluvní pokuta 1 000 Kč) z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr [číslo] ze dne 13. 8. 2024 (dále jen„ spotřebitelský úvěr“).2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.4. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní a na základě těchto listin pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé následující skutečnosti:, právnická osoba, karty klienta z 17. 3. 2025 vyplývalo, že žalovaný 13. 8. 2024 požádal o poskytnutí úvěru ve výši 115 000 Kč a uvedl, že je ženatý, bydlí u rodičů, má čtyři děti, výše jako příjmu ze zaměstnání je 46 000 Kč, další příjmy domácnosti jsou 28 000 Kč, výše měsíčních výdajů je 27 000 Kč. Byla provedena (15. 7. 2024) lustrace žalovaného v SOLUS (v pořádku), (15. 7. 2024) NRKI (v pořádku), (13. 8. 2024) v databázi žalobkyně (v pořádku), v CEE (v pořádku), v databázi dokladů (v pořádku). Z úvěrové zprávy z června 2024 vyplývalo, žalovaný je dlužníkem z jednoho splátkového a jednoho nesplátkového úvěru, má tři kreditní karty. Nebyla zjištěna dluhová delikvence. Z výpisu z účtu žalovaného od 1. 5. 2024 do 31. 7. 2024 soud zjistil, že žalovaný měl příjem ze zaměstnání od , právnická osoba, . ve výši odpovídající uvedenému příjmu, žalovaný hradil výživné a dále čerpal spotřebitelské úvěry. Z ověření bonity MLS soud zjistil, že žalobkyně uvažovala s životními minimy dospělých členů domácnosti, splátkami úvěrů s rezervou 28 106 Kč.B) Smlouvou označenou Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr ze dne 22. 11. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 115 000 Kč (úvěrový rámec), žalovaný měl vrátit částku ve formě (minimálních) měsíčních splátek 2 872 Kč, resp. 2,497 % z úvěrového rámce (115 000 Kč); úrok byl sjednán na 23,90 % (RPSN 26,7 %). Účastníci sjednali pojištění MX+ s měsíční úhradou za pojištění 8,9 % z minimální splátky úvěru. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně smluvního úroku a sjednaných poplatků (300 Kč za měsíc vymáhání a 500 Kč smluvní pokutu v případě prodlení); pro případ prodlení s dvěma splátkami, nebo při prodlení po dobu delší tří měsíců měl věřitel právo dluh zesplatnit.C) Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný čerpal částku 115 000 Kč (14. 8. 2024) a na dluh nic nesplatil (k zesplatnění mělo dojít k 11. 12. 2024). Výše dluhu odpovídala nárokům žalobkyně v žalobě.D) Z dopisu ze dne 11. 12. 2024, který byl podle poštovního podacího archu žalovanému odeslán 19. 12. 2024, soud zjistil, že žalobkyně uplatnila právo na úhradu celého dluhu (pro prodlení žalovaného). Předžalobní upomínkou má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby (z poštovního podacího archu vyplývalo odeslání upomínky žalovanému 8. 1. 2025).5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Soud nejprve posuzoval platnost sjednané smlouvy o úvěru ve smyslu § 1810 a násl. z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“), jakož i podle § 86 odst. 1, odst. 2, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelskému úvěru č. 257/2016 Sb. a dospěl k závěru, že žalobkyně řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Uvažovala s příjmy a výdaji žalovaného (a jeho domácnosti) a dále též s dluhovým zatížením žalovaného v době uzavření smlouvy. Uvedené skutečnosti, které žalovaný sděloval, byly v přiměřeném rozsahu ověřeny.6. Soud neshledal, že by smlouva odporovala některému z ustanovení § 1810 a násl. občanského zákoníku na ochranu spotřebitele a že by ujednání účastníků byla v rozporu s dobrými mravy (§ 580 a násl. občanského zákoníku). Sjednaná plnění nejsou nemravná, naopak ujednání o smluvním úroku, poplatcích, nákladech na vymáhání a smluvní pokutě pokládá soud za přiměřená.7. Soud proto žalobě vyhověl podle § 2395 občanského zákoníku a uložil žalovanému povinnost zaplatit zbytek jistiny, jakož i smluvní pokutu, a to včetně sjednaných poplatků a smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení a dále též poplatku za účast na pojištění.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 934 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 695 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5., § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 117 366,83 Kč sestávající z částky 5 820 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 2 910 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 900 Kč ve výši 3 339 Kč.