17 C 268/2025-30 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč jako bezdůvodného obohacení, které vzniklo žalované v souvislosti se sjednáním úvěrové smlouvy právním předchůdcem žalobkyně AvaFin (původně creditON.cz, s.r.o., popř. , právnická osoba, , dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), IČO , IČO, . Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému od 18. 8. 2023 do 29. 8. 2023 celkem částku 20 000 Kč (vždy převodem na účet žalovanému č. , hodnota, ). Žalobkyně (její právní předchůdce) nedisponuje důkazy o uzavření (vyjednávané) úvěrové smlouvy. Na žalobkyni byla pohledávka postoupena prostřednictvím De Vries , právnická osoba, ., IČO , IČO, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z (nepodepsaného) konceptu smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná vyjednávali poskytnutí částky 5 000 Kč jako úvěru (s úrokem 40 % měsíčně) na dobu neurčitou.4. Z potvrzení o provedených platbách od , právnická osoba, vyplývalo odeslání plateb uvedených v žalobě v uvedených dnech na účet žalované uvedený v konceptu smlouvy.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 18 5. 2025 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil předmětnou pohledávku na De Vries , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 22. 5. 2025 soud zjistil, že , právnická osoba, . postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni, Anonymizováno6. Z oznámení o postoupení pohledávky z 7. 9. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalované postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Z výzvy z 7. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy (ve výši 64 780,88 Kč) ve lhůtě tří dnů. Z podacího lístku z 7. 9. 2024 soud zjisti, že oba dopisy byly odeslány žalované na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru (odpovídající její adrese v centrální evidenci obyvatelstva).7. Soud uvedená skutková zjištění převzal za svůj skutkový závěr ve věci.8. Soud dospěl k právnímu závěru: Protože žalobkyně nebyla schopna prokázat uzavření smlouvy o úvěru (o které účastníky podle obsahu konceptu smlouvy jednaly), bylo předmětem posouzení právo právního předchůdce na vypořádání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1, odst. 2 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), podle kterého obohacený musí vydat ochuzeného oč se bez spravedlivého důvodu obohatil (konkrétně šlo k plnění bez právního důvodu). Žalobkyně prokázala, že na ni pohledávka vzniklá v souvislosti se sjednáváním úvěrové smlouvy mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou přešla podle § 1879 o. z. (prostřednictvím další osoby).9. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení poskytnuté částky (celkem ve výši 20 000 Kč). Požadavek na zaplacení úroku z prodlení dle § 1958 odst. 2, § 1970 o. z. s ohledem na uplynutí lhůty žalobkyní stanovené ve výzvě žalované k zaplacení však není důvodný. Žalobkyně označila jako důvod vzniku bezdůvodného obohacení jednání o uzavření úvěrové smlouvy (jejíž uzavření nebylo možné prokázat). Věřitele nepochybně vázaly povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované dle § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. (zkoumání příjmové a výdajové stránky rozpočtu žalované a dále jejího dluhového zatížení v souvislosti s úvaho o pravděpodobnosti vrácení poskytnuté částky podle smlouvy). Protože žalobkyně není schopna (kromě předloženého konceptu úvěrové smlouvy) doklady o zkoumání úvěruschopnosti předložit (v příloze žaloby o nich není nic uvedeno a ani z konceptu smlouvy nic o výsledku případného zkoumání úvěruschopnosti nevyplývá). Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. nemá věřitel pro případ vadného postupu při zkoumání úvěruschopnosti právo na zaplacení příslušenství (včetně úroku z prodlení), protože soud svým rozhodnutím teprve splatnost vracené částky stanoví.10. Postup soudu by měl být shodný v případě uzavření smlouvy bez řádného zkoumání úvěruschopnosti jako v případě poskytnutí plnění, aniž dojde k prokázání uzavření (vyjednávané) úvěrové smlouvy. Jinak by byl věřitel tvrdící nedostatek úvěrové smlouvy (o které bylo konkrétně jednáno) byl zvýhodněn oproti věřiteli, který s dlužníkem smlouvu sjednal (a teprve poté peníze dlužníku poskytl), byť nezkoumal řádně úvěruschopnost. Byť se na požadavek zaplacení úroku z prodlení z. č. 257/2016 Sb. nevztahuje, bylo by přisouzení úroku z prodlení v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o. z.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 680 Kč, přičemž tato částka představuje 26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37 %, to vše s ohledem na neúspěch žalobkyně vyjádření pětinásobkem ročního plnění úroku z prodlení). Tyto náklady v celkové výši 2 615 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, realizovaných před podáním návrhu ve věci, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Soud žalobu posoudil jako formulářovou. Žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu svá práva v 1 672 věcech, které se týkají postupovaných pohledávek (asi v ½ jde o exekuční řízení). S ohledem na objem postupovaných pohledávek a strukturu žalob (uplatňovaných u zdejšího soudu) soud uzavřel o minimalizaci odborného a administrativního vkladu při formulaci předmětné žaloby (za použití výpočetní techniky).