17 C 328/2025-16 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 186 696,11 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze Smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, uzavřené mezi účastníky dne 25. 9. 2023. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V souladu s ust. § 115a z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.4. Skutečnosti týkající se uzavření úvěrové smlouvy, zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a plnění práv a povinností podle úvěrové smlouvy byly mezi účastníky sporné (žalovaný k žalobním tvrzením žádné stanovisko nezaujal).5. Z žádosti o služby elektronické bankovnictví bez data (která byla doručena žalobkyni 23. 1. 2020, soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o zřízení elektronického bankovnictví. Z oznámení bez data (vytištěného 15. 1. 2020) soud zjistil, že žalobkyně oznámila přijetí žádosti o služby od žalovaného a že zřizuje a aktivuje služby elektronického bankovnictví. Žalovaný pak následně komunikoval s žalobkyní prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (podepisoval elektronicky, jak vyplývalo ze záznamů o podpisu klienta).6. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 25. 9. 2023 soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru do výše úvěrového limitu 200 000 Kč, které by žalovaný vrátil v 96 měsíčních splátkách. Žalovaný prohlásil, že má čistý měsíční příjem 40 480 Kč, pravidelné výdaje bez splátek úvěrů 15 000 Kč a splátky úvěrů bez kreditních karet a kontokorentů 8 000 Kč. Žalovaný vzal na vědomí, že bude ověřována jeho bonita u BRKI a NRKI. Ze smlouvy o úvěru z 25. 9. 2023 soud zjistil, že účastníci sjednali poskytnutí úvěru 200 000 Kč žalovanému s tím, že úvěr bude splácen v 96 splátkách po 3 633 Kč (včetně úroku 15,39 % ročně), počínaje 24. 10. 2023. Úvěr měl být poskytnut na účet žalovaného č. 291791964/0300. Účastníci ujednali důsledky porušení povinností splácet tak, že žalobkyně může úvěr zesplatnit, dojde-li k prodlení se splácením. Smlouva dále odkazovala na Obchodní podmínky pro ČSOB spotřebitelské úvěry.7. Z dat o žádosti žalovaného z 25. 9. 2023 soud zjistil, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, konkrétně platební kapacita byla stanovena na 16 580 Kč. Úvěrová angažovanost u ČSOB činila 255 158,79 Kč s měsíčními splátkami úvěrů 7 454 Kč, celkové limity povolených přečerpání a kreditních karet 3 000 Kč. Jako příjem žalobce byla uvedena částka 40 480 Kč, výdaje 23 900 Kč. Z Informací z Credit Bureau soud zjistil, že existují dva kontrakty splátkové a jeden nesplátkový. Žalovaný byla veden v souvislosti s úvěrem v nesplacené výši 200 016 Kč (splaceno po 5 556 Kč mělo být do 24. 8. 2026), žalovaný neměl nesplacené splátky, dále byl dlužníkem z úvěru 176 514 Kč se splátkami 1 898 Kč se splatností 24. 5. 2031 a dále měl kontokorentní úvěr 3 000 Kč, který byl čerpán pouze 7/2023, bez prodlení. Z výpisu z účtu žalovaného vyplýval příjem ze zaměstnání 40 000 Kč a příjem z úvěru 200 000 Kč.8. Z výpisu z úvěrového účtu (a přehledu operací na úvěrovém účtu) vyplývalo, že žalovaný čerpal úvěr, ten splácel, dostal se do prodlení v listopadu 2024 do prodlení. Z dopisů bez data k 2. 12. 2024, 9. 12. 2024 a 1. 1. 2025 vyplývalo, že žalobkyně vyzývala žalovaného k plnění povinností podle smlouvy o úvěru (vyrovnání dluhů) a uplatnila sjednané poplatky za upomínky 300 Kč a 2x 500 Kč. Z poslední výzvy k zaplacení duhu z 3. 2. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu 12 746,15 Kč a poplatku z výzva 500 Kč do 5. 3. 2025, jinak dojde k zesplatnění dluhu (dopis byl zasílán poštou na korespondenční adresu, uložen 4. 2. 2025 a pro nevyzvednutí vrácen žalobkyni). Z oznámení o zesplatnění úvěru z 26. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně uplatnila právo na zaplacení zůstatku úvěru (dopis byl zaslán na uvedenou poštovní adresu, byl uločen 2. 5. 2025 a vyl pro nevyzvednutí vrácen žalobkyni).9. Z hromadné změny zasílací adresy žalovaného z 6. 12. 2024 vyplynulo, že žalovaný oznámil změnu své zasílací adresy na adresu uvedenou v záhlaví rozsudku.10. Žalobkyně vyzývala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu před podáním žaloby (jak bylo zřejmé z předžalobní výzvy a z dokladu o její odeslání).11. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.12. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.14. Podle ust. § 2001 občanského zákoníku lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.15. Mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr žalobkyni splatit spolu s úrokem z úvěru v dohodnutých splátkách. Žalobkyně před uzavřením smlouvy v souladu s ust. § 75 a § 86 zákona 257/2016 Sb. posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, dostal se do prodlení s úhradou splátek, a proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího ze smlouvy a ve spojení s ust. § 2001 občanského zákoníku a od úvěrové smlouvy odstoupila. V důsledku odstoupení žalobkyně od úvěrové smlouvy vzniklo žalobkyni právo na zaplacení nesplaceného zůstatku úvěru včetně úroků z úvěru a úroků z prodlení uplatněných v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na uvedené shledal soud nárok žalobkyně uplatněný žalobou za oprávněný a žalobě v plném rozsahu vyhověl.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22.813,10 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3.683 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 92.050,99 Kč sestávající z částky 4.820 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4.820 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 4.820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15.810 Kč ve výši 3.320,10 Kč.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 36 923 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 335 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 186 696,11 Kč sestávající z částky 8 580 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 4 290 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 800 Kč ve výši 4 788 Kč.