18 C 202/2025-11 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 21 590,69 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze smlouvy o úvěru„ PRESTO Půjčka“ [číslo], uzavřené dne 14. 5. 2019 mezi původním věřitelem [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ původní věřitel“ či„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal pasivní.3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:5. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena dne 14. 5. 2019 smlouva o úvěru„ PRESTO Půjčka“ [číslo], jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky a sazebník. Žalovaný se přihlásil do pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Na základě této smlouvy původní věřitel poskytl žalovanému dne na jeho účet úvěr ve výši 116 116 Kč a žalovaný se jej zavázal splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 1 500 Kč, pojištěním schopnosti úvěr splácet ve výši 14 616 Kč a úrokem ve výši 4,4 % ročně v 60 měsíčních splátkách ve výši 2 160 Kč se splatností vždy k 20. dni kalendářního měsíce, RPSN činila 11,06 %; celkem měl žalovaný splatit částku 129 688,26 Kč (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru„ PRESTO Půjčka“, akceptace návrhu na uzavření smlouvy o úvěru„ PRESTO Půjčka“ doplnění žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru - PRESTO Půjčka, výpisu z úvěru). V důsledku toho, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, právní předchůdce žalobkyně prohlásil celý úvěr za splatný ke dni 14. 5. 2019 a vyzval žalovaného k úhradě celkové dlužné (zjištěno z Oznámení o okamžité splatnosti úvěru a výzva k úhradě dlužné částky ze dne 14. 5. 2019). Dlužná částka však žalovaným uhrazena nebyla (bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal opak, ten však byl po celou dobu řízení nečinný). Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 6. 2024, postoupení bylo žalovanému původním věřitelem oznámeno (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky. Žalobkyně následně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to předžalobní výzvou ze dne 10. 10. 2024 (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby včetně poštovního podacího lístku). Žalovaný i přesto ničeho z dlužné částky neuhradil.6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.8. Podle § 2001 občanského zákoníku lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.9. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 116 116 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s poplatky a úroky. Právní předchůdce žalobkyně své povinnosti vyplývající ze smlouvy splnil, finanční prostředky žalovanému poskytl, žalovaný však svému závazku úvěr řádně splácet nedostál. Právní předchůdce žalobkyně proto využil svého oprávnění založeného č. l. VII odst. 1 úvěrové smlouvy ve spojení ustanovením § 2001 občanského zákoníku a úvěr zesplatnil. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný na žalovanou částku ničeho neuhradil, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně nároku na sjednané poplatky za pojištění a za poskytnutí úvěru, sjednaný úrok z úvěru a úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, ode dne následujícího po zesplatnění úvěru.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 684,90 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 864 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 590,69 Kč sestávající z částky 1 980 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % dle § 137/3 o. s. ř.