18 C 303/2025-15 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 179 681,27 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že na základě Smlouvy o úvěru č. 22. 1. 2020 poskytl právním předchůdcem žalobkyně ( , právnická osoba, . IČ , IČO, ) žalované úvěr ve výši 260 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit jak ve smlouvě uvedeno, a to včetně smluvního úroku ve výši 12,7% ročně. Žalovaná svoji povinnost splatit úvěr řádně a včas nesplnila, proto právní předchůdce žalobkyně prohlásil dopisem ze dne 29. 1. 2024 úvěr za splatný ke dni 29. 1. 2024. Ke dni podání žaloby dluží žalovaná na jistině částku 175 436,27 Kč, smluvní úrok 9 541,50 Kč, úrok z prodlení 16 275,10 Kč a poplatky a smluvní pokuty ve výši 4 245 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2024 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, a ro s účinností od 19. 9. 2024. Postoupení pohledávky bylo sděleno žalované dopisem dne 8. 10. 2024Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 22. 1. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí poskytla částku ve výši 260 000 Kč. Žalovaná nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 29. 1. 2024 a vyzvala žalovanou k jeho úhradě, což žalovaná ani přes předžalobní upomínku neučinila. Pohledávka na žalobkyni přešla smlouvou výše uvedenou.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Soud posoudil věc dle citovaných ustanovení a dospěl k následujícímu závěru:Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byl sjednán závazek poskytnout žalované úvěr. Tento právní vztah odpovídá smlouvě o úvěru dle ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž vznikla žalované povinnost splatit poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Povinnost žalované vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně úroku ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Tuto svoji povinnost žalovaná nesplnila. V důsledku prodlení žalované vznikl žalobkyni nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, přičemž tento nárok vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Protože je nárok žalobkyně důvodný, bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. K plnění soud určil běžnou třídenní lhůtu dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 38 587,5 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 188 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 179 681,27 Kč sestávající z částky 8 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % dle § 137 odst. 3 o. s. ř.