19 C 184/2025-13 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 12 787,99 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne 4. 11. 2024, [číslo] (dále jen„ spotřebitelský úvěr“).2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.4. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyně a na základě těchto listin pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé následující skutečnosti:A) Smlouvou o úvěru ze dne 4. 11. 2024, [číslo] má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytnula žalovanému částku ve výši 15 000 Kč, žalovaný měl vrátit částku ve formě měsíčních splátek po 501 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně smluvního úroku a v případě prodlení se splátkou také smluvní pokutu ve výši 500 Kč.B) Předžalobní upomínkou má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.C) Soud přihlédl k tvrzením žalobkyně, jež jsou v její neprospěch, s tím, že žalovaný hradil splátky od 1. 12. 2024 do 1. 5. 2025 v celkové výši 5 505 Kč.5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. V daném případě žalobkyně posuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů. Žalobkyně přitom posuzovala pečlivě příjmy a výdaje žalovaného, a to za pomoci výpisu z účtu, a dále ověřením údajů uváděných žalovaným, jak vyplývá z potvrzení o prověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru. Řádné prověření úvěruschopnosti také vyplývá z toho, že žalovaný úvěr řádně splácel po dobu 6 měsíců.7. Jelikož byla platně uzavřena smlouva o úvěru, je žalovaný povinen vrátit poskytnutý úvěr podle § 2395 občanského zákoníku včetně smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku Vedle toho je povinen zaplatit žalobkyni řádně sjednanou smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč (2x 500 Kč) za prodlení s úhradou dvou splátek, a to v souladu se smlouvu a § 2048 občanského zákoníku.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 800 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč.