10 C 47/2026-15 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni neuhrazené členské poplatky spojené s pronájmem zařízení macbook Air 13“ M1 CZ Stříbrný 2020 a jejich zůstatkovou hodnotu ve výši 21 893 Kč poníženou o dvě splátky uhrazené dne 3. 6. 2025 ve výši 2 000 Kč a dne 22. 7. 2025 ve výši 7 259 Kč s odkazem na smlouvu ze dne 5. 5. 2021 uzavřenou mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předávacího protokolu přístroje ze dne 5. 5. 2021, podmínek programu , jméno FO, , faktury č. , hodnota, z 4. 2. 2023, faktury č. , hodnota, z 15. 3. 2023, z uznání závazků a dohody o způsobem jeho úhrady, dokladu o přijatých platbách, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2025, z oznámení o postoupení pohledávek a předžalobní výzvy 25. 9. 2025 dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:5. Objednávkou v kontaktním formuláři na webových stránkách společnosti , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) požádal žalovaný o pronájem zařízení a vstup do programu , jméno FO, a uhradil členský poplatek ve výši 730 Kč za první měsíc členství v programu. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému poté dne 5. 5. 2021 předal do užívání přístroj macbook Air 13“ M1 CZ Stříbrný 2020 v hodnotě 29 990 Kč a žalovaný se zavázal hradit měsíční poplatky spojené s členstvím v programu ve výši 730 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s pravidelnými úhradami členského poplatku bylo v čl. 6.6. Podmínek sjednáno oprávnění právního předchůdce žalobkyně od smlouvy odstoupit a ukončit žalovanému jeho členství, u ukončení smlouvy v čl. 6.8. spojeno s povinností žalovaného vrátit právnímu předchůdci žalobkyně převzatý přístroj s veškerým příslušenstvím. Pro případ nevrácení přístroje po ukončení smlouvy bylo v čl. 7.4. Podmínek sjednáno právo právního předchůdce žalobkyně na zaplacení zůstatkové hodnoty přístroje. Žalovaný neuhradil členský poplatek ve výši 730 Kč dle faktury č. , hodnota, ze dne 4. 2. 2023 splatné dne 14. 2. 2023, načež právní předchůdce žalobkyně členství žalovaného v programu , název, ukončil a e-mailem vyzval žalovaného k vrácení přístroje. Fakturou č. , hodnota, ze dne 15. 3. 2023 vyúčtoval právní předchůdce žalobkyně žalovanému hodnotu přístroje poníženou o 2 % za každý měsíc členství v programu v částce 21 893 Kč se splatností dne 25. 3. 2023. Na tuto fakturu uhradil žalovaný pouze částku ve výši 150,19 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Následně žalovaný uznal písemně svůj dluh a žalobkyni uhradil dne 3. 6. 2025 částku 2 000 Kč (započtena na fakturu , Anonymizováno, ) a dne 22. 7. 2025 částku 7 259 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby písemně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu se zákonným úrokem z prodlení.6. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 1746 odst. 2 občanského zákoníku mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.7. V daném případě dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, která není jako zvláštní typy smlouvy upravena v občanském zákoníku a která nese některé znaky smlouvy o podnikatelském nájmu věcí movitých ve smyslu ust. § 2316 a násl. občanského zákoníku. Na základě této smlouvy se žalovaný přihlásil do programu žalobkyně, v jehož rámci převzal od právního předchůdce žalobkyně do užívání přístroje specifikovaný shora a zavázal se po dobu trvání smlouvy hradit právnímu předchůdci žalobkyně pravidelné měsíční členské příspěvky dle faktur vystavených právním předchůdcem žalobkyně. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný porušil své povinnosti vyplývající ze smlouvy a dostal se do prodlení s úhradou vyúčtovaných členských příspěvků, využil právní předchůdce žalobkyně svého oprávnění v čl. 6 Podmínek, od smlouvy odstoupil a vyzval žalovaného k vrácení převzatého přístroje. Jelikož žalovaný přístroj právnímu předchůdci žalobkyně nevrátil, vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně dle čl. 7.4. Podmínek právo na zaplacení zůstatkové hodnoty přístroje. S ohledem na uvedené shledal soud nárok žalobkyně oprávněným a žalobkyni, na kterou byly pohledávky za žalovaným v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupeny, přiznal jak právo na úhradu dlužných členských poplatků, tak právo na úhradu zůstatkové ceny přístroje. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou vzniklo žalobkyni dle ust. § 1970 občanského zákoníku rovněž právo na úhradu úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to vždy od data následujícího po splatnosti jednotlivých faktur8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 459,30 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 213,81 Kč sestávající z částky 1 660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 330 Kč ve výši 1 329,30 Kč.