12 C 186/2025-136 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalované úhrady za újmu na zdraví vzniklou jí dne 30. 3. 2025 kolem 9:15 hodin v hotelovém zařízení žalované v důsledku pádu žalobkyně při sestupování z posledního schodu na podestu chodby před restaurací, kdy byla podlaha podesty mokrá z důvodu prováděného a neoznačeného úklidu.2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, uvedla, že podlaha podesty nebyla v době úrazu žalobkyně kolem 9:15 hodin mokrá, neboť v tu dobu se úklid neprovádí. Žalovaná tvrdila, že úklid v těchto místech se provádí v době od 6:00 do 7:30 hodin a je řádně označen.3. Soud se nejprve zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci jde o spor o náhradu újmy na zdraví s mezinárodním prvkem, neboť žalobkyně má trvalý pobyt ve Spolkové republice Německo a ke tvrzené škodné události došlo na území České republiky, posoudil soud svou příslušnost podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Podle čl. 1 odst. 1 tohoto nařízení se nařízení vztahuje na věci občanské a obchodní bez ohledu na druh soudu; uplatněný nárok na náhradu újmy na zdraví z tvrzeného porušení povinností při provozu hotelového zařízení je přitom nárokem občanskoprávní povahy. Podle čl. 4 odst. 1 uvedeného nařízení platí jako obecné pravidlo, že osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu. Vedle toho však čl. 7 bod 2 téhož nařízení stanoví, že ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti může být žalovaný žalován rovněž u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že ke škodné události došlo v hotelu na území České republiky, kde žalobkyně uklouzla na mokré podlaze po úklidu, která nebyla označena výstražnou tabulí, a utrpěla újmu na zdraví. Místem tvrzené škodné události i místem vzniku přímé újmy je tedy území České republiky. Z toho důvodu soud uzavřel, že je dána mezinárodní příslušnost českých soudů podle čl. 7 bodu 2 nařízení Brusel I bis.4. Pokud jde o právo rozhodné pro posouzení uplatněného nároku, soud vycházel z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), neboť jde o nárok z tvrzeného civilního deliktu. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy vznikající z civilních deliktů právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. V projednávané věci vznikla přímá škoda na zdraví žalobkyně na území České republiky, kde došlo k jejímu pádu v hotelu, a rozhodným právem je proto právo české. Podmínky pro aplikaci čl. 4 odst. 2 nařízení Řím II splněny nejsou, neboť nebylo zjištěno, že by žalobkyně a žalovaná měly v okamžiku vzniku škody obvyklé bydliště ve stejné zemi. Soud neshledal ani důvod pro použití čl. 4 odst. 3 téhož nařízení, protože ze všech okolností případu nevyplývá, že by byl posuzovaný delikt zjevně úžeji spojen s jinou zemí než s Českou republikou. Podle čl. 15 nařízení Řím II se takto určeným rozhodným právem řídí zejména základ a rozsah odpovědnosti, určení vzniku škody, její povahy i posouzení nárokovaného odškodnění. Současně podle čl. 17 téhož nařízení je při posuzování chování osoby, vůči níž je vznášen nárok na náhradu škody, třeba přihlédnout k pravidlům bezpečnosti a chování platným v místě a v okamžiku, kdy došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku odpovědnosti; i z tohoto pohledu jsou proto rozhodná pravidla platná v České republice. Soud proto uzavírá, že na posouzení nároku žalobkyně na náhradu újmy na zdraví se použije české právo.5. Mezi účastníky jsou nesporné skutečnosti, které soud vzal dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř. za svá skutková zjištění a odkazuje na ně jako na dílčí skutkový závěr: Žalobkyně je fyzickou osobou s trvalým bydlištěm v SRN. Žalovaná je právnickou osobou provozující Spa Resort , Anonymizováno, na adrese , adresa, kde poskytuje hotelové služby. Žalobkyně byla spolu se svým manželem , jméno, ubytována v tomto zařízení žalované ve dnech 25. 3. 2025 až 1. 4. 2025 a čerpala službu „komplexní lázeňská péče“. Žalobkyně vyzvala žalovanou v dopise ze dne 30. 4. 2025 k zaplacení částky 4 474,07 Kč s předpokladem vzniku dalších nákladů.6. Sporné zůstaly mezi účastníky tyto skutečnosti: 1/ Zda došlo k úrazu žalobkyně dne 30. 3. 2025 v 9:15 hodin na podlaze před schodištěm v I. poschodí v prostoru před hotelovou restaurací v zařízení žalované. 2/ Zda byl dne 30. 3. 2025 v době před 9:15 hodin prováděn žalovanou úklid podlahy tzv. na mokro“ před schodištěm v I. poschodí zařízení žalované v prostoru před hotelovou restaurací. 3/ Zda byla podlaha před schodištěm v I. poschodí zařízení žalované v prostoru před hotelovou restaurací dne 30. 3. 2025 v 9:15 hodin mokrá.7. Ke sporné skutečnosti ad 1/ soud provedl dokazování v tomto rozsahu: Z účastnického výslechu žalobkyně a svědeckého výslechu jejího manžela má soud za prokázané, že k úrazu žalobkyně dne 30. 3. 2025 došlo kolem 9:15 hodin v prostoru chodby před vstupem do hotelové restaurace, kam šla žalobkyně s manželem v tu dobu na snídani. Žalobkyně uklouzla při sestupování z posledního schodu na podestu chodby před restaurací. Nesrovnalost v údaji o místě úrazu plynoucí z knihy úrazů žalované, lékařské zprávy KKN a.s. a tvrzení žalobkyně nepovažuje soud za podstatnou pro rozhodnutí ve věci.8. Ke sporné skutečnosti ad 2/ a 3/ soud provedl dokazování v tomto rozsahu: Soud neuvěřil účastnické výpovědi žalobkyně a svědecké výpovědi jejího manžela, kterými žalobkyně prokazovala své tvrzení o tom, že v době 9:15 hodin byl žalovanou prováděn úklid podlahy tzv. na mokro“ před schodištěm v I. poschodí zařízení žalované v prostoru před hotelovou restaurací, a že v tu dobu byla podlaha v těchto místech mokrá bez zřetelné výstrahy. Tyto výpovědi jsou obsahově značně rozporné. Žalobkyně ve výpovědi uvedla, že v době jejího pádu se v místě pohybovalo mnoho lidí, že po pádu pomalu doskákala ke křeslu na chodbě, že manžel šel do recepce informovat o úrazu a vrátil se s zdravotní sestrou, která žalobkyni ošetřila ruku. Manžel ji poté odvezl na kolečkovém křesle na pokoj. Manžel ve výpovědi uvedl, že v době pádu žalobkyně v místě nikdo další nebyl a asi za 30 – 40 vteřin přicházel od shora nějaký český pár. Bezprostředně po pádu se žalobkyně snažila zvednout, avšak nešlo to, proto ji s velkou námahou vzal do náruče a odnesl ji na gauč, který tam na chodbě byl. Poté šel do recepce, kde oznámil úraz žalobkyně a chtěl ji nechat odvézt do nemocnice. Řekli mu, že nejprve přijde jejich zdravotní sestra. On se vrátil k žalobkyni, vzal ji do náruče a výtahem převezl dolů do recepce, kde ji nohu i ruku ošetřila zdravotní sestra. O nevěrohodnosti žalobkyně a jejího manžela svědčí dále výpověď manžela, který uvedl, že chvíli po pádu žalobkyně si oba všimli, že zhruba 3-5 metrů od nich na chodbě v prostoru před restaurací uklízečka vytírá podlahu. Žalobkyně na uklízečku začala křičet nejprve německy, poté ukrajinsky, avšak uklízečka zjevně nerozuměla a nereagovala. Soud má za to, že kdyby byla výpověď manžela žalobkyně pravdivá, lze předpokládat, že žalobkyně by takový moment ve své výpovědi zmínila. Žalobkyně ke svému tvrzení, že podlaha byla v době jejího pádu mokrá, navrhla též důkaz fotografií založenou na č. l. 48, 49. Z fotografií však nelze stav podlahy seznat. Při porovnání těchto fotografií s tvrzenou mokrou podlahou a fotografie stejného místa pořízené žalovanou dne 6. 5. 2025 (č. l. 50) lze učinit stejný závěr, tj. že nelze seznat stav podlahy. Tvrzení žalobkyně, že podlaha v místě pádu byla mokrá, fotografie na č. l. 48 a 49 neprokazují a ani prokázat nemohou, neboť z výslechu svědka – manžela žalobkyně vyplývá, že tyto fotografie nepořídil v době pádu žalobkyně, nýbrž až toho dne odpoledne na pokyn svého pojišťovacího agenta, se kterým si telefonoval až po návratu žalobkyně z nemocnice. Tvrzení žalobkyně o mokré podlaze v místě a době jejího pádu má soud za vyvrácené výpovědí svědkyně , jméno FO, , room division manager, která k organizaci úklidu u žalované uvedla, že v prostorách, kde mělo k úrazu dojít, úklid schodiště včetně podesty pod ním má na starosti pokojská, která vedle úklidu jednotlivých pokojů ve všedních dnech má na starosti úklid jak schodiště, tak této podesty. O víkendech pokojské úklid schodiště a podesty neprovádí, neboť jsou vytíženy prací na pokojích v jednotlivých patrech, když v této době jsou odjezdy a příjezdy hostů. Úklid podesty před restaurací v 1. patře provádí uklízečka v době do 7:30 hodin, do začátku podávání snídaní, aby nebyl provoz omezen, resp. aby se nepletla hostům pod nohy. Při provádění úklidu má uklízečka k dispozici výstražnou tabuli, kterou umístí v prostoru na viditelné místo tak, aby hosté neuklouzli. Svědkyně , jméno FO, uvedla, že pracuje u žalované jako uklízečka a úklid podesty před restau