14 C 80/2026-27 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení 67.698,65 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru č. HU01541384 ze dne 5. 2. 2024 uzavřené mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným s tím, že žalovanému byla poskytnuta částka 20.000 Kč a žalovaný na úvěr ničeho neuhradil.2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.3. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyně a na základě těchto listin pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé následující skutečnosti:4. Z Rámcové smlouvy č. , hodnota, ze dne 3. 4. 2020, Obchodních podmínek, Ceníku a z mimořádného výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému bankovní a platební služby a aktivovala mu bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal disponovat s penězi na běžném účtu do výše dostupného zůstatku a udržovat na účtu tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby s tím, že pokud se dostane do minusu, zaplatí příslušnou částku nejpozději do 5 pracovních dnů poté, co k tomu bude žalobkyní vyzván. Žalovaný se na v prosinci 2025 dostal do nepovoleného debetu v částce 1.500 Kč, který na výzvu žalobkyně neuhradil.5. Ze smlouvy o úvěru č. , IBAN, ze dne 5. 2. 2024, Obchodních podmínek, Podmínek pro užívání úvěru, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a dokladu o načerpání úvěru soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 5. 2. 2024 úvěr ve výši 69.454 Kč (50.454 Kč na splacení předchozího úvěru a 19.000 Kč bezúčelově) a žalovaný se zavázal úvěr splácet po dobu 121 měsíců po 1.209 Kč měsíčně spolu s úrokům ve výši 16,9 % ročně (RPSN 18,27 %). Pro případ prodlení žalovaného s úhradami bylo sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit a požadovat zaplacení neuhrazené části úvěru.6. Ze splátkového kalendáře, přehledu plateb a zesplatňujícího dopisu soud zjistil, že žalovaný hradil řádně splátky od 16. 3. 2024 do 24. 9. 2025, splátku splatnou v říjnu 2025 již neuhradil. Dopisem ze dne 29. 12. 2025 žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě do 7. 1. 2026. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 20.555,91 Kč.7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2662 občanského zákoníku se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních.8. Podle ust. § 2664 občanského zákoníku s peněžními prostředky na účtu může majitel účtu a za podmínek ujednaných ve smlouvě i jeho zmocněnci nakládat ujednaným způsobem.9. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle ust. § 2001 občanského zákoníku lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.11. Podle ust. § 2004 odst. 1 občanského zákoníku se odstoupením od smlouvy závazek zrušuje od počátku.12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o účtu ve smyslu § 2662 a následujících občanského zákoníku, na jejímž základě vedla žalobkyně pro žalovaného účet a poskytovala mu dohodnuté bankovní služby. Jelikož se žalovaný dostal na svém účtu do nepovoleného debetu ve výši 1.500 Kč a jelikož žalobkyni dluh neuhradil, shledal soud nárok žalobkyně oprávněným co do částky 1.500 Kč a žalobě v tomto rozsahu vyhověl.14. V souvislosti s nárokem na zaplacení částky 66.198,65 Kč posuzoval soud nejprve platnost smlouvy o úvěru, a to z hlediska dodržení postupu žalobkyně dle ust. § 75 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně posuzovala příjmy a výdaje žalovaného za pomoci výpisu z účtu za období od listopadu 2023 do ledna 2024, a dále ověřením údajů uváděných žalovaným, jak vyplývá z potvrzení o prověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru. Za dané situace soud dospěl k závěru, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a dodržela postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů. Řádné prověření úvěruschopnosti také vyplývá z toho, že žalovaný úvěr řádně splácel po dobu 19 měsíců. S ohledem na uvedenou vyhodnotil soud smlouvu o úvěru jako platně uzavřenou.15. Podle smlouvy o úvěru podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku uzavřené mezi účastníky se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr a žalovaný se jej zavázal vrátit spolu s úroky. Žalobkyně své povinnosti vyplývající ze smlouvy splnila, finanční prostředky žalovanému poskytla, žalovaný však svému závazku úvěr řádně splácet nedostál. Žalobkyně proto využila svého oprávnění založeného v Podmínkách pro užívání úvěru ve spojení s ust. § 2001 občanského zákoníku a od smlouvy odstoupila. S ohledem na uvedené vzniklo žalobkyni vůči žalovanému právo na vrácení celého nesplaceného úvěru včetně sjednaných úroků. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný žalobkyni ničeho, soud žalobě i co do částky 665.198,55 Kč (jistina) rozsahu vyhověl včetně nároku žalobkyně na úrok z úvěru a úrok z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku od data následujícího po zesplatnění úvěru.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.708 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.708 Kč.