17 C 338/2025-30 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 310 369,30 Kč (307 969,30 Kč jistina a 2 400 Kč poplatky 4x 600 Kč za výzvy z 5. 8. 2024, 5. 10. 2024, 14. 11. 2024 a 19. 12. 2024) s příslušenstvím podle smlouvy z 17. 9. 2018 o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření č. , hodnota, , která byla uzavřena žalobkyní pod předcházející obchodní firmou Wüstenrot – stavební spořitelna a.s. a žalovanou. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované; překážky uzavření smlouvy zjištěny nebyly. Žalobkyně zřídila a vedla žalované účet stavebního spoření a podle smlouvy poskytla žalované překlenovací úvěr ve výši 398 400 Kč (podle dispozic žalované). Žalovaná měla úvěr splácet částkou 1 797 Kč a dále měla hradit 917 Kč na stavební spoření. Protože se žalovaná dostala do prodlení, došlo v souladu se smlouvou k prohlášení úvěru za splatný k 6. 6. 2025.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Podle § 115a z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl soud o žalobě bez nařízení jednání.4. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Z návrhu na uzavření smlouvy o stavebním spoření a žádosti o překlenovací úvěr (Půjčka ProBydlení) RU č. 48091490/7970 z 31. 8. 2018 soud zjistil, že žalovaná žádala o uzavření smlouvy o stavebním spoření s cílovou částkou 400 000 Kč (měsíční vklad 925 Kč) a o překlenovací úvěr s výší úvěru 400 000 Kč (financované nemovitosti , Jméno žalované B, ). Jako osobní poměry žalované bylo uvedeno, že je zaměstnána jako referent rezervací v , právnická osoba, s příjmy 19 297 Kč, předpokládaná splátka úvěru 2 722 Kč, výdaje na bydlení 3 000 Kč, výdaji na stravování a domácnost 3 000 Kč, ostatní pravidelné výdaje 500 Kč a pojistné 200 Kč (celkem 9 422 Kč). Žalovaná měla vlastní dům (byt); totožnost žalované byla ověřena z občanského průkazu. Z potvrzení o výši příjmu z 30. 8. 2018 soud zjistil, že žalovaná pracovala u , právnická osoba, . s příjmem 19 297 Kč čistého měsíčně. Z CBCB – online soud zjistil, že žalobkyně 3. 9. 2018 ověřovala dluhové zatížení žalované, aniž by byly zjištěny negativní informace (byly evidovány pouze odvolané kontrakty), Anonymizováno5. Ze smlouvy z 3. 9. 2018 a z 10. 9. 2018 o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření – RU ke smlouvě o stavebním spoření 48091490 z 31. 8. 2018 soud zjistil, že žalobkyně jako věřitel (zastoupený zprostředkovatelem , právnická osoba, ) a žalovaná jako dlužník (účastník stavebního spoření) z 3. 9. 2018 uzavřeli smlouvu o poskytnutí překlenovacího úvěru 400 000 Kč (na koupi bytu č. 1005/32 v k. ú. Ostrov nad Ohří) a o poskytnutí úvěru ze stavebního spoření, včetně ujednání o měsíční splátce překlenovacího úvěru ve výši 1 797 Kč (166 splátek) a měsíční splátce povinného spoření 917 Kč měsíčně (úrok 5,39 % p.a.); měsíční splátka úvěru činila 2 714 Kč (úrok 2,99 % p.a.); současně byl zpracován Evropský standardizovaný informační přehled k překlenovacímu úvěru a úvěru ze stavebního spoření. Z podmínek pro poskytování spotřebitelských překlenovacích úvěrů a úvěrů ze stavebního spoření fyzickým osobám (úvěrových podmínek) soud zjistil, že žalobkyně mohla z důvodu opakovaného prodlení se splácením dluhu odstoupit od smlouvy (popř. požadovat vrácení poskytnutých finančních prostředků s úroky). Ze sazebníku žalobkyně soud zjistil, že výše poplatků žalobkyně odpovídala částkám vyplývajícím ze stavu účtu ke dni odstoupení (6. 6. 2025); konkrétně za výzvu v případě prodlení byl sjednán poplatek 600 Kč.6. Z platebního příkazu z 9. 11. 2018 soud zjistil, že žalovaná dala pokyn k výplatě peněžních prostředků v částce 58 400 Kč na uvedený účet. Z platebního příkazu z 10. 9. 2018 soud zjistil, že žalobkyně dala pokyn k výplatě částky 340 000 Kč na uvedený účet. Z výpisu z účtu překlenovacího úvěru za rok 2018 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované částku 340 000 Kč dne 21. 9. 2018 a 58 400 Kč dne 16. 11. 2018. Z potvrzení o převodu a předpis splátky z 24. 9. 2018 a z 19. 11. 2018 soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovanou na výplatu částek dle platebních příkazů a stanovila splátky úvěru a povinného měsíčního spoření.7. Ze stavu účtu ke dni odstoupení (6. 6. 2025) vyplývalo, jak žalovaná úvěr splácela (a spořila na stavební spoření), v roce 2025 žádnou platbu neuskutečnila. Z výpisu z účtu překlenovacího úvěru za rok 2018 vyplývalo vyplacení uvedených částek podle dispozic žalované.8. Z e-mailů žalobkyně na e-mailovou adresu žalované z 3. 1. 2025, 26. 2. 2025, 30. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovanou k úhradě dluhu s tím, že nedojde-li k úhradě do 5. 5. 2025, bude úvěr zesplatněn.9. Z upozornění před prohlášením úvěru za splatný z 31. 3. 2025 soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovanou na nedoplatek na splátkách. (ve výši 6 243,87 Kč). Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný z 7. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované, že se úvěr stal k 6. 6. 2025 splatný pro opakované porušování smluvních podmínek. Z informace k zásilkám (PoštaOnline) soud zjistil, že žalované bylo prohlášení úvěru za splatný doručeno 11. 6. 2025. (Z potvrzení České pošty s.p. vyplynulo podání uvedené zásilky k poštovní přepravě 10. 6. 2025.)10. Z předžalobní výzvy z 5. 9. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu před podáním žaloby; z poštovního podacího archu vyplývalo odeslání žalované 8. 9. 2025.11. Soud uvedená skutková zjištění převzal za svůj skutkový závěr ve věci.12. Soud dospěl k právnímu závěru: Žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“). Žalobkyně zkoumala před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované a ověřila příjmy a dluhovou delikvenci žalované; v kontextu zjišťování poměrů žalované a dlouhodobého splácení lze postup žalobkyně považovat za souladný s § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.13. Žalovaná porušovala povinnost dluh podle úvěrové smlouvy splácet, a proto žalobkyně využila svého smluvní práva od smlouvy odstoupit (§ 2001 o. z.). Žalobkyni vzniklo právo na úhradu dluhu (podle smlouvy) najednou.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 43 028 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 415 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 6., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 310 369,30 Kč sestávající z částky 9 580 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 4 790 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 300 Kč ve výši 5 313 Kč.