18 C 277/2025-35 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 66 764,01 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně- společností , právnická osoba, . (dále jen „EC“) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne 16. 11. 2022 uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, dne 28. 7. 2022 byla uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč a dne 10. 4. 2022 byla uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěry zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách včetně sjednaného úroku. Žalovaný úvěry nesplácel řádně a EC proto zůstatky úvěrů včetně příslušenství prohlásil za splatné. Žalovaný zůstatek úvěrů nesplatil a je proto povinen hradit úrok z dlužné částky ve smluvní výši a také úrok z prodlení v zákonné výši. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 uzavřené mezi žalobcem a EC. Dlužná částka činí ke dni podání žaloby žalovanou částku s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku.Účastníci řízení byli vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil k žalobě. Jelikož se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, měl soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a protože žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil a ve věci šlo rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud jednání nenařizoval (§ 115a o. s. ř.).Z listinných důkazů soud zjistil skutkový stav, který je plně v souladu se skutkovými tvrzeními žalobkyně a soud na tyto listiny v plném rozsahu odkazuje.Po právní stránce posoudil soud věc takto:Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Z pohledu právního posoudil soud nárok žalobkyní vznesený jako důvodný. Mezi účastníky byl sjednán závazek právního předchůdce žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr / úvěry. Tento právní vztah odpovídá smlouvám o úvěru dle ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly uzavřena celkem tři smlouvy o úvěru, na základě kterých vznikla žalovanému povinnost splatit poskytnuté úvěry v pravidelných měsíčních splátkách. Povinnost žalovaného vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky včetně úroku ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Tuto svoji povinnost žalovaný nesplnil. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobkyni (která se stala věřitelem pohledávky za žalovaným na základě jejího řádného postoupení) nárok na zaplacení úroku z prodlení, přičemž tento nárok vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Protože je nárok žalobkyně důvodný, bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. K plnění soud určil běžnou třídenní lhůtu dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 29 233 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 339 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 66 764,01 Kč sestávající z částky 3 740 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 890 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně příslušného počtu paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. v částce 2 700 Kč, dále náhrada za promeškaný čas ve výši 1 870 Kč v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši ½ mimosmluvní odměny za účast na jednání, které bylo odročeno bez projednání věci a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 4 494 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř.Vzhledem k tomu, že návrh byl podán jako návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, avšak ten soudem vydán nebyl, když nebyly splněny podmínky pro jeho vydání, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek v souladu s položkou 2 bod 3 a položkou 1 bod 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků z. č. 549/1991 Sb. v pl. zn. o soudních poplatcích.