18 C 59/2026-14 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 17 404 Kč s příslušenstvím jako náhrady nákladů léčení pojištěnce žalobkyně paní , jméno FO, , nar. 7. 2. 2003 v důsledku fyzického napadení žalovaným dne 5. 2. 2024 na adrese , adresa, .Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníkyŽalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.Soud dospěl k tomuto skutkovému závěru:Žalovaný se dne 05. 02. 2024 v době okolo 18:50 hodin v bytě na adrese , adresa, dopustil protiprávního jednání, a to fyzickým napadením , jméno FO, , nar.07. 02. 2003, pojištěnkyni Vojenské zdravotní pojišťovny ČR. Jmenované tak bylo způsobeno poškození zdraví, v důsledku čehož zaplatila žalobkyně náklady zdravotní péče v celkové výši 17 404 Kč a vznikla jí tak majetková újma. Rozhodnutím Městského úřadu Bochov ze dne 22. 1. 2025 č. j. MUBO/3019/20244 byl žalovaný v souvislosti s uvedeným jednáním uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích a byl mu uložen správní trest napomenutí. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 2. 2025. V příčinné souvislosti s poškozením zdraví , jméno FO, uhradila žalobkyně náklady léčení ve výši 17 404 Kč. Před podáním žaloby vyzývala žalobkyně žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu dopisem ze dne 23. 4. 2025 ve lhůtě do 15 dnů od doručení výzvy, žalovaný si zásilku uloženou na poště k vyzvednutí dne 28. 4. 2025 nevyzvedl.Soud dospěl k těmto právním závěrům:Podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“), příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.Žalovaný se dopustil zaviněného protiprávního jednání, v jehož důsledku došlo k poškození zdraví třetí osoby – poškozené. Žalobkyně jako poskytovatel veřejného zdravotního pojištění uhradila náklady na léčení poškozeného jako svého pojištěnce ve výši žalované částky. Žalobkyni tak v souladu s citovaným § 55 zákona č. 48/1997 Sb. vzniklo vůči žalovanému právo na náhradu nákladů léčení poškozeného včetně nákladů na uplatnění nároku. Jelikož žalovaný žalobkyni vynaložené náklady léčení ve lhůtě splatnosti stanovené v písemné výzvě neuhradil, ocitl se den následující po uplynutí této lhůty v prodlení a žalobkyni vzniklo právo krom samotné jistiny dluhu požadovat i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.Jelikož je žalobkyně dle § 11 odst. 2 písm. d) z. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích od úhrady soudních poplatků osvobozena, stanovil soud žalovanému v souladu s ust. § 2 odst. 3 z. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích zaplacení soudního poplatku ve výši 1 000 Kč dle položky 1, bodu 1 sazebníku soudních poplatků.