13 C 404/2020-21 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení zahájeného dne 23. 4. 2020 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu později k výzvě soudu doplněného učinila žalobkyně jedno čtvrtletní pojistné ve výši 907 Kč za období od 13. 4. 2019 do 12. 7. 2019 a poměrnou část dalšího čtvrtletního pojistného za období 13. 7. 2019 do 8. 10. 2019 ve výši 857 Kč z pojistné smlouvy [číslo] na pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Tvrdila, že tuto uzavřela distančním způsobem, kdy návrh smlouvy přijal žalovaný zaplacením prvního pojistného ve výši 888 Kč dne 13. 4. 2018, když lhůtu pro úhradu a přijetí návrhu smlouvy tímto způsobem měl nejpozději do 20. 4. 2018 Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, roční pojistné sjednáno ve výši 3 552 Kč a splatné bylo čtvrtletně po 888 Kč. Pro období od 13. 4. 2019 pak žalobkyně upravila dle čl. 6 VPP výši pojistného s účinnosti 13. 4. 2019 na částku 3 628 Kč, kdy čtvrtletní platba vzrostla na 907 Kč. Pro neplacení pojistného došlo k zániku pojištění dne 8. 10. 2019. Od následujícího dne pak žalobkyně nárokovala i zákonný úrok z prodlení. 2. Po skutkové stránce soud zjistil, že žalobkyně dne 13. 4. 2018 sepsala návrh pojistné smlouvy s obsahem uvedeným shora. V rámci lhůty pro jeho přijetí došlo k hotovostní úhradě prvního pojistného ve výši 888 Kč. Dle čl. 6 VPP, na které smlouva odkazuje, je žalobkyně oprávněna ve stanovených případech k navýšení pojistného, současně však má povinnost o navýšení informovat nejpozději dva měsíce před počátkem období, ve kterém se má pojistné změnit. Pojistník pak má právo do měsíce ode dne, kdy se dozvěděl o tomto navýšení písemně jej odmítnout a v takovém případě pojištění zaniká s koncem aktuálního pojistného období. V tomto směru žalobkyně předložila výroční dopis, kde navýšení sepsala s datem 29. 1. 2019, že by se však dostalo do dispozice žalovaného a kdy, nejen neprokazovala, ale ani konkrétně netvrdila. Nebylo tak možné zjistit, zda se o navýšení žalovaný vůbec dozvěděl a tedy proces zvyšování byl zrealizován či nikoliv. O dlužné pojistné pak žalovaného doporučeně upomínala v době, kdy již byly obě žalované platby splatné, sama žalobkyně. Nebylo tedy třeba, aby činil duplicitně i advokát. 3. Problematika pojistných smluv je upravena v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ o.z.“, konkrétně se jedná o ustanovení § 2758 a násl. Pojistnou smlouvou se dle § 2758 o.z. pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné. Dle § 2783 o.z. není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. Jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období. 4. V případě tzv. povinného ručení je dále nutno aplikovat především zvláštní právní předpis, kterým je zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v rozhodném znění, dle něhož pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem (§ 3 odst. 1 zákona). Podle § 2758 o. z. vyžaduje pojistná smlouva na dobu jednoho roku a více písemnou formu dle odst. 1, přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma smlouvy dle odst. 2 za zachovanou. Nabídku pojistitele totiž může pojistník podle § 2759 odst. 1 přijmout i pouhým, ovšem včasným zaplacením pojistného ve výši uvedené v nabídce. 5. Dle § 2785 a § 2786 o.z. je-li naplněna podmínka předem ujednaná v pojistné smlouvě, může pro další pojistné období pojistitel jednostranně upravit výši běžného pojistného, a to jak směrem nahoru, tak dolů, nejpozději dvě měsíce před splatností změněného pojistného. Pojistník pak má ze zákona měsíční lhůtu od oznámení nové výše, během které se může rozhodnout, zda souhlasí a v pojistném vztahu chce pokračovat. 6. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že účastníci řízení uzavřeli pojistnou smlouvu, na jejímž základě žalobkyni vznikl dnem jejího uzavření nárok na sjednané pojistné, které bylo splatné prvním dnem pojistného období. Žalobkyně nárokovala dlužné pojistné za období od 13. 4. 2019 do 8. 10. 2019. Za tuto dobu jí vznikl nárok na pojistné ve výši jedné splátky ve výši sjednaných 888 Kč, která byla splatná 13. 4. 2019, a na poměrnou část další čtvrtletní splátky pojistného v téže výši splatné dne 13. 7. 2019, tj. ve výši dalších 856 Kč, za období od 13. 7. 2019 do 8. 10. 2019, celkem tedy za 88 dní, kdy na jeden připadá při délce čtvrtletí (od 13. 7. 2019 do 12. 10. 2019) 92 dnů částka 9,73 Kč. Žalobkyně neprokázala, že by došlo ke zvýšení pojistného, přiznány jí proto byly platby jen v prokázané sjednané výši, kdy žalovaný ani netvrdil, ani neprokázal, že by je zaplatil, či že by smluvní vztah zanikl ještě dříve, než do kdy je pojistné nárokováno. Břemeno tvrzení a důkazní přitom v tomto směru leží na něm. 7. Neuhrazením pojistného řádně a včas se žalovaný podle § 1968 o. z. dostal do prodlení, a to s každou splátkou vždy následující den po její splatnosti, a žalobkyně tak má v souladu s § 1970 o. z. nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobkyně uplatňuje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kdy nárokuje co do časového rozsahu méně, než kolik by ve skutečnosti mohla (až po tvrzeném zániku pojištění, nikoliv již po datu splatnosti pojistného), soud přiznal i nárokované příslušenství z přiznaného pojistného v požadované výši. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž měla v řízení neúspěch v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení, které jsou konkrétně tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 400 Kč (za dva úkony právní služby po 200 Kč; konkrétně převzetí věci a sepis žalobního návrhu, podle § 14b odst. 1 bod 1 a § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhlášky MS č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o tzv. formulářovou žalobu) a dále dvěma paušálními náhradami po 100 Kč jako náhradami advokátových hotových výdajů, náležejícími k úkonům právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky. Advokát jako plátce DPH má rovněž nárok na náhradu této daně a tedy 21 % z uvedených částek (s výjimkou soudního poplatku) podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak náklady řízení činí 1 126 Kč. Splatné jsou podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta. 9. Žalobkyně nárokovala náhradu nákladů i za úkon advokáta spočívající v zaslání písemné výzvy před podáním žaloby. Upomínku ve vztahu k žalovanému činila už sama žalobkyně, a to i doporučenou formou. Při množství jí vedených sporů jí přitom musí být známo, že si má vedle upomínky uchovat a advokátu předat též doklad o jejím odeslání, případně si jej měl vyžádat sám advokát a nikoliv činit výzvu duplicitně. Nebylo tedy důvodu žalovaného opětovně vyzývat advokátem, když tak už dříve žalobkyně sama, proto soud náhradu za tento úkon advokáta jako neúčelný nepřiznal. 10. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění