13 C 259/2021 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení zahájeného dne 29. 1. 2021 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu učinila žalobkyně čtvrtletní pojistné ve výši 2 876 Kč splatné 7. 4. 2020 a poměrnou část z dalšího splatného 7. 7. 2020 ve výši 313 Kč ze smlouvy o pojištění odpovědnosti vozidla VW Passat Variant, [registrační značka], uzavřené se žalovaným 7. 4. 2020 pod [číslo]. Kromě toho nárokovala poplatek 300 Kč za upomínku k zaplacení a dalších 300 Kč na poplatku za pokus o smír dle článku 4. odst. 10 VPP, podle kterého má nárok na náklady spojené s vymáháním, a podle sazebníku poplatků. Za období po tvrzeném zániku pojištění, tj. od 18. 7. 2020 do 29. 1. 2021 učinila předmětem dalších 168 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení. 2. Skutkově soud zjistil, že účastníci podepsali 7. 4. 2020 smlouvu na tvrzené pojištění se čtvrtletním pojistným splatným k 7. dni čtvrtletí ve výši 2 876 Kč. V odkazovaném článku 4. odst. 10 VPP má žalobkyně právo skutečně na náklady, nikoli na poplatky, a předložený výňatek za sazebníku stejně jako VPP, nejsou žalovaným podepsány. Ze smlouvy pak nijak neplyne, že by ji uzavíral jako podnikatel. Průkazným způsobem upomínala ale jen o první žalované pojistné sama žalobkyně, k čemuž byla předložena i dodejka. Advokát pak sepsal předžalobní výzvu, na místo dokladu o jejím odeslání však předložil svou tabulku o jednom řádku, kde žádné potvrzení o přijetí do poštovní přepravy není. Nedoložil tedy, že by úkon předžalobní výzvy skutečně udělal. 3. S ohledem na shora uvedené je důvodný nárok žalobkyně na smlouvou sjednané pojistné podle § 2758 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 3 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v rozhodném znění. Soud proto žalobkyni přiznal nárokované pojistné v souladu s § 2783 odst. 2 o. z., když 7. 4. 2020 byla splatná částka 2 876 Kč, a s tou se již následující den žalovaný dostal do prodlení podle § 1968 o. z. Právě 7. 7. 2020 měl uhradit žalovaný další platbu, ze které nárokovala žalobkyně 313 Kč, což odpovídá žalovaným 10 dnům ze čtvrtletí čítajícího jinak 92 dnů. Na jeden den tak připadá 31,26 Kč a za žalované období zaokrouhleno právě 313 Kč. Úrok z prodlení za období od 18. 7. 2020 pak při shora uvedených platbách činí skutečně 168 Kč, když sazba zákonného úroku vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a proto i co do příslušenství bylo podle § 1970 o. z. vyhověno. 4. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba co do nárokovaných poplatků zamítnuta, neboť pro ně neexistuje podklad, když o poplatcích se nehovoří ani v odkazovaných VPP a jde o jiný druh nároku, než náklady, což jsou ale skutečně vynaložené výdaje. Takovou položku pak žalovaný v pozici spotřebitele nepodepsal, a tedy neujednal ani v předloženém výňatku ze sazebníku. Pro tyto dvě platby tak schází smluvní titul. Žalobkyně má proto i nárok jen na poměrnou část nákladů řízení dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) v rozsahu 70 %, když od úspěchu 85 % žalobkyně při přiznaných 3 357 Kč celkem ze žalovaných 3 957 Kč celkem, se odečítá úspěch žalovaného 15 %. 5. Náklady tvoří soudní poplatek 400 Kč a odměna advokáta za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. v akt. znění (převzetí věci a sepis žaloby) v sazbě po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1, když jde o tzv. formulářovou žalobu, tedy vzor s obměňovanými údaji. Ke každému úkonu náleží paušální částka náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a). Součástí je i náhrada za DPH ve výši 21% z částek mimo poplatek podle § 137 odst. 3 o.s.ř. a náklady jsou splatné dle § 149 o.s.ř. k rukám advokáta. Žalobkyni přiznaná výše nákladů 70 % tak činí 788 Kč. 6. Žalobkyně nárokovala náhradu za úkon sepsání a odeslání výzvy k plnění, soud však neshledal, že by zde byl další úkon právní služby, za který by náležela odměna společně s náhradou hotových výdajů. V řízení, a to i přes výzvu soudu, nebylo řádně doloženo, že by skutečně advokát předžalobní výzvu odeslal. Vzhledem k tomu, že žalovaný zůstal zcela pasivní i v soudním řízení, přiznal soud náklady i přes nedoložení splnění požadavku § 142a odst. 1 o. s. ř., tj. právě odeslání předžalobní výzvy, neboť na věci by to nic nezměnilo, když svůj účel, tj. vyhnout se soudnímu řízení, by tato zjevně nesplnila. 7. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř.