13 C 268/2021 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně dne 28. 1. 2021 zahájila řízení o smluvní poplatky 3 x 1 190 Kč a o 20 992 Kč, kdy tvrdila, že jde o pohledávky její právní předchůdkyně [webová adresa] a.s. ze Smlouvy o poskytování služeb v rámci členství programu [anonymizováno], uzavřené se žalovaným 11. 12. 2017, které nabyla postoupením. Dále nárokovala i své náklady mimosoudního vymáhání ve výši dalších 300 Kč, jejich výše je vypočtena a žalobkyně si je stanovila sazebníkem. 2. Tvrdila, že žalovaný se stal členem v programu [právnická osoba], kdy smlouva s ním byla uzavřena tak, že vyplnil žádost o vstup do programu na stránkách společnosti, což bylo následně [právnická osoba] akceptováno. Prokazuje to protokol o předání zařízení, kdy právě v rámci tohoto členství získal žalovaný možnost užívat po stanovenou (blíže neuvedenou) dobu mobilní telefon [anonymizována tři slova] modrý v hodnotě 28 560 Kč, a v protokolu uvedl, že se seznámil s podmínkami programu. Platnost smlouvy nastává úhradou prvního členského poplatku splatného před převzetím zařízení (kdy to mělo být, uvedeno není), jehož výše je uvedena na stránkách [právnická osoba], a účinnost smlouvy pak převzetím telefonu žalovaným. Měsíční poplatek za členství je účtován v předem zaslaném měsíčním vyúčtování. 3. Jako vyúčtovaný a současně i dlužný poplatek v žalobě označila žalobkyně 3 x 1 190 Kč, splatných 21. 8. 2018 dle vyúčtování [číslo] dne 21. 9. 2018 dle vyúčtování [číslo] dne 21. 10. 2018 dle vyúčtování [číslo] rovněž částku 20 992 Kč splatnou 2. 11. 2018 dle vyúčtování [číslo]. 4. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, stejně jako žalobkyně, a nároky tak neuznal, ani neučinil žádná tvrzení nespornými. Bylo tak čistě na žalobkyni, aby v potřebném rozsahu tvrdila a prokázala nárokované částky. Soud provedl jí navržené důkazy, tj. Podmínkami programu, o kterých tvrdila žalobkyně, že jde o smlouvu, předávacím protokolem a fakturami, kdy se v prvé řadě zabýval tím, zda jsou zde vůbec tvrzené pohledávky právní předchůdkyně, které je možné přiznat, a které by tedy v případě následně prokázaného postoupení bylo možné přiznat žalobkyni. 5. V případě první k důkazu navržené listiny soud zjistil, že se jedná o Podmínky programu [příjmení] [právnická osoba] as, které mají upravovat vztahy mezi smluvními stranami. Tyto nebyly žalovaným podepsány, a nelze z nich ani dovodit, že by se s nimi mohl, případně měl možnost žalovaný seznámit. 6. Z předávacího protokolu, respektive pouze z jeho první strany, která byla žalobkyní předložena, plyne, že byl připraven pro žalovaného, kdy a zda vůbec došlo k jeho podpisu, nelze zjistit. Na první straně se podpis nenachází, a druhá strana nebyla předložena ani při jednání, ke kterému se nikdo nedostavil. Obsahově se zde pak uvádí, že by měl žalovaný v pozici člena programu a jako spotřebitel, potvrdit, že se seznámil a souhlasí s podmínkami programu, a to včetně poplatků a výluk z rozšířené záruky. O jaké konkrétní podmínky a program se však jedná, ani z jakého jsou data, není uvedeno. V záhlaví předávacího protokolu pak není uveden program [příjmení], ale program Nový iPhone každý rok, Nový Samsung každý rok, a Stále nový počítač, tedy zcela jiné programy, než [příjmení]. Předávací protokol pak byl vytištěn, a jen tento časový údaj z něho plyne, dne 13. 12. 2017. 7. Tedy ani ve spojení obou těchto listin nelze dospět k závěru, že by se žalovaný dohodl právě na podmínkách [příjmení] [příjmení] a uzavřel takovou smlouvu, a ani, že by zařízení převzal, když podpis žalovaného absentuje. 8. Z předložených faktur [číslo] [číslo] [číslo] bylo zjištěno, že žalovanému byl v každé faktuře účtován„ nehmotný produkt služba Nový Samsung každý rok: Samsung Galaxy S8+ modrý – měsíční fakturace“ po 1 190 Kč, a nikoliv členství v programu [příjmení]. Z daňových dokladů nelze dovodit, zda a kdy vůbec se dostaly do dispozice žalovaného, a mohla tak nastat jejich splatnost, kterou žalobkyně v žalobě uváděla právě podle vyúčtování, a nic bližšího ohledně splatnosti ani netvrdila. Fakturou [číslo] byla žalovanému vyúčtována částka 20 992 Kč s popisem„ Nehmotný produkt Služba Úhrada za nevrácení přístroje dle Podmínek programu SN [číslo]. Nešlo tedy o členský poplatek za s tím spojené užívání přístroje, jak bylo v žalobě tvrzeno (čl. III) a nárokováno, ani o program [příjmení]. 9. Po právní stránce, kdy žalobkyně tvrdila smluvené poplatky za členství v programu, které přináší možnost užívat po určitou dobu sjednané zařízení, nejde o smluvní typ, který by byl přímo upraven. Tvrzenou smlouvu jako podklad pro uplatněné nároky je tak třeba posoudit jako neupravenou, tzv. innominátní smlouvu, kterou si strany mohou dle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, sjednat v rámci smluvní volnosti. V takových případech je však nezbytné, aby byla ujednána zcela konkrétně všechna práva a povinnosti, neboť nelze použít jako základ úpravu smluvního typu v zákoně, tyto tvrdit a prokázat. Jde o základní procesní povinnosti žalobkyně dle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 10. Žalobkyně předně vůbec neprokázala, že by se žalovaným ujednala smlouvu, dle které by se stal členem programu [příjmení], jehož podmínky předkládala, a ani žádnou jinou smlouvu. Písemné doklady, ze kterých by bylo možné dovodit shodný projev vůle žalovaného a tvrzené předchůdkyně žalobkyně na určitém smluvním obsahu, nic takového nedokládají. Plyne z nich toliko to, že předchůdkyně měla sepsané podmínky programu [příjmení], a připravila alespoň první stranu předávacího protokolu, která se měla týkat předání zařízení ve zcela jiném programu. Je tak již bez významu, že sama tvrdila, že platnost smlouvy (patrně mínila účinnost) nastává až zaplacením prvního členského příspěvku, ovšem netvrdila ani, kdy zaplacen byl a nenabídla k tomu žádný důkaz. Rovněž ohledně výše samotných nárokovaných poplatků nic nedoložila, a nenavrhla žádné důkazy k tomu, že si takovou výši měla ujednat, když sama v žalobě uvedla, že byly zcela jinde, než v předkládaných písemnostech, na webových stránkách. 11. Jestliže tak nebyl prokázán smluvní podklad pro nárokované platby, nemohla být žalobkyně se žalobou úspěšná. To, že vystavovala faktury, na věci nic nemění. Z jejich vyhotovení nebylo zjištěno, že by na nich např. žalovaný dluh nějakým připsaným vyjádřením uznal, či potvrdil sjednání účtovaných částek, odsouhlasil je atp. Dle žaloby měla být dlužným poplatkem i částka 20 992 K, z předložené faktury plyne, že o žádný poplatek nejde, ale má se jednat o doplatek ceny mobilu. Tuto částku, a jak vůbec vznikla, žalobkyně nijak nevysvětlila, pokud by tomu tak mělo být, a soud nemůže dle důkazu za žalobkyni měnit její skutková tvrzení, mohl by ji v návaznosti na zjištění vyzvat k doplnění tvrzení a důkazů při nařízeném jednání. Bylo by pak i třeba vysvětlit, proč by měl žalovaný platit cenu telefonu, který vlastní jiný subjekt, a žalovaný jej mohl jen užívat, poté měl povinnost jej vrátit. Evidentně mu tak nebyl prodán, a ani náhrady škody způsobené nevrácením zařízení se nelze domáhat, pokud lze zařízení nárokovat zpět. Žalobkyně pak nezmiňovala žádnou sankci v tomto směru, kdy by ještě bylo možné hypoteticky uvažovat o smluvní pokutě, nicméně skutková tvrzení byla natolik chabá, že doplatek ceny by podle žaloby ani nebylo možné právně podřadit pod konkrétní právní normu. 12. Jelikož se žalobkyně rozhodla jednání neúčastnit, a to i přes tvrzený vysoký dluh, a dvě nařízená jednání v různých věcech hospodárně za sebou, nebylo možné ji ani vyzvat k doplnění, a poučit. Žalobu tak soud zamítl, včetně nákladů, na které si žalobkyně vystavila svůj vlastní sazebník, a které měla nárokovat pro vymáhání pohledávky, jejíž existenci v řízení neprokázala, postrádají tak jakýkoliv podklad. Další důkazy, a to ani k postoupení pak soud již neprováděl, neboť by to na výsledku řízení nemohlo nic změnit. Nemohlo být ani odročováno za tímto účelem, neboť s koncem prvního jednání ve věci nastala i zákonná koncentrace řízení a nově by již žalobkyně ani uvádět dříve známé skutečnosti nemohla. Kromě toho, že soud má zásadně rozhodovat již při prvním jednání a postupovat v řízení hospodárně, zákonná koncentrace neumožňuje, aby účastníci opožděně řešili základní náležitosti. Rozhodnutí neúčastnit se jednání pak jde k jejich tíži, kdy se tímto výhody poučení i přes právní zastoupení jinak udělovaného vzdávají. Písemný návrh žalobkyně na vydání rozsudku pro zmeškání za situace, kdy se nedostavila, je zcela v rozporu s § 153b odst. 1 o.s.ř., který výslovně uvádí, že návrh může učinit pouze žalobce, který se k jednání dostavil. 13. Výrok o náhradě nákladů řízení vyplývá ze skutečnosti, že v řízení byl plně úspěšný žalovaný. Ten by tak měl nárok na náhradu nákladů podle § 142 odst. 1 o. s. ř., žádné náklady mu však nevznikly.