13 C 328/2021 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení zahájeného dne 30. 4. 2021 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, později doplněného, učinila žalobkyně zákonný příspěvek do garančního fondu [anonymizováno] za období 171 dnů od 14. 5. 2019 do 31. 10. 2019, kdy žalovaná jako vlastník a provozovatel osobního automobilu rg. zn. [anonymizováno] [číslo], [VIN kód] s objemem motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 neměla sjednáno povinné pojištění odpovědnosti. Dále nárokovala poplatek 300 Kč za mimosoudní uplatnění příspěvku výzvou, kde stanovila 30denní lhůtu k úhradě, která uplynula 16. 3. 2020, od následujícího dne proto nárokovala i zákonný úrok z prodlení. 2. Skutkově soud dospěl k závěru, že pro tvrzené nepojištěné období byla v registru silničních vozidel dle výpisu z databáze zapsána jako vlastník a provozovatel výše označeného vozidla žalovaná, kdy jde o osobní automobil s tvrzeným zdvihovým objemem. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 30. 1. 2020, aby do 30 dnů od doručení této výzvy uhradila žalované nároky. Ve výzvě bylo konkretizováno vozidlo, vyčíslen příspěvek a vysvětlen jeho předpis, uvedena výše nákladů s výzvou spojených, a rovněž jejím obsahem bylo poučení, jak na výzvu reagovat a případně vyloučit povinnost k úhradě, jakož i upozornění, že po marném uplynutí 30 dnů může být nárok uplatněn u soudu. Dle zprávy pošty byla tato výzva doručena 20. 2. 2020. 3. Žalobkyně má proti žalované vlastnici vozidla nárok na příspěvek podle § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZPO“), neboť nejen neprokázala, ale ani netvrdila, že by splnila povinnost podle § 1 odst. 2, tj. mít povinné pojištění odpovědnosti provozu vozidla, a to za žalovaný počet dnů dle § 4 odst. 3 téhož předpisu, kdy za každý náleží denní sazba 47 Kč dle § 2 vyhl. MF č. 205/1995 Sb. v pozdějším znění. Při 171 dnech jde o žalovaných 8 037 Kč, které soud přiznal, stejně jako dalších 300 Kč dle § 4 odst. 4 ZPO ve spojení s § 2a vyhlášky. 4. Povinností žalované k výzvě, která obsahovala všechny náležitosti dle § 4 odst. 7 ZPO, bylo ve lhůtě, která nebyla kratší než zákonných 30 dnů od doručení, uhradit oba nároky. Jelikož výzva byla doručena až 20. 2. 2020, uplynula stanovená lhůta prodloužená víkendem dne 23. 3. 2020. Žalovaná se tak dostala dnem 24. 3. 2020 do prodlení podle § 1968 o. z., kdy k tomuto datu je třeba stanovit i výši sazby úroků z prodlení dle § 1970 o. z. Pro žalované období nárokovala žalobkyně správnou výši sazby zákonného úroku, jak vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a nebylo tak důvodu žalobkyni nevyhovět, ovšem nikoliv od 17. 3. 2020, ale až od 24. 3. 2020, kdy za mezidobí byl nedůvodně nárokovaný úrok zamítnut výrokem II. 5. Žalobkyně v souladu s § 142a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) odeslala žalovanému předžalobní výzvu, má proto nárok na náhradu nákladů, kterou soud přiznal v plné výši podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná až na nepatrnou část příslušenství. 6. Náklady tvoří soudní poplatek 400 Kč a odměna advokáta za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. v akt. znění (převzetí věci a sepis žaloby) v sazbě po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1, když jde o tzv. formulářovou žalobu, tedy vzor s obměňovanými údaji. Ke každému úkonu náleží paušální částka náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a). Součástí je i náhrada za DPH ve výši 21% z částek mimo poplatek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a náklady jsou splatné dle § 149 o. s. ř. k rukám advokáta. 7. Žalobkyně nárokovala náhradu nákladů i za úkon advokáta spočívající v zaslání písemné výzvy před podáním žaloby. Sama žalobkyně však žalovaného k úhradě dlužného poplatku vyzývala, ostatně jí tak ukládá i samotný zákon, a má za to i přiznánu náhradu, kdy byl k dispozici i doklad o odeslání, jak vyžaduje § 142a o.s.ř. jako podmínku pro přiznání náhrady nákladů. Nebylo tedy důvodu žalovaného opětovně vyzývat advokátem, když tak už dříve žalobkyně sama učinila, a sepsala i v řízení předloženou další upomínku, proto soud náhradu za tento úkon jako neúčelný nepřiznal. 8. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř.