13 C 375/2021 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se žalobou podanou formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 23. 3. 2021, později doplněnou, domáhala zaplacení částky 3 034 Kč s tím, že jde o pohledávky její právní předchůdkyně ze smlouvy o přepravě, tj. Dopravního podniku měst [obec] a [právnická osoba], od které je nabyla postoupením smlouvou ze dne 5. 12. 2019. 2. Konkrétně se dne 7. 4. 2019 a dne 22. 5. 2019 při jízdách hromadnou dopravou provozovanou právní předchůdkyní žalobkyně na trolejbusové lince [číslo] žalovaný při přepravních kontrolách neprokázal platnými jízdními doklady, čímž mu vznikla vždy povinnost uhradit jak jízdné 17 Kč, tak zároveň i přirážku k jízdnému po 1 500 Kč, k čemuž byl na místě vyzván. Žalovaný ničeho neuhradil, žalobkyně proto nárokuje též zaplacení úroku z prodlení, a to později než by měla nárok dle přepravních podmínek, tj. nikoliv již po dni kontroly, ale až od 16. dne po dní. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž žalobkyně souhlasila s takovým postupem již v samotné žalobě. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník k této výzvě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Na výzvu žalovaný nijak nereagoval, zásilku si na žádané adrese nevyzvedl, a nevyjádřil se tak ani k věci samotné, v řízení zůstal zcela pasivní. 4. Skutkově ze„ Záznamu o provedené přepravní kontrole“ [číslo] soud zjistil, že žalovaný se dne 7. 4. 2019 ve 12:30 hod. přepravoval prostředkem veřejné dopravy na lince [číslo] na výzvu osoby pověřené dopravcem se neprokázal jízdním dokladem, jízdné činilo 17 Kč a přirážka pak 1 500 Kč. Stejnopis vyhotoveného zápisu o kontrole obsahujícího mj. též povinnost k úhradě přirážky k jízdnému a její výši převzal, zápis podepsal, jeho totožnost byla zjištěna z OP, údaje pak souhlasí i s údaji v CEO. 5. Dále bylo zjištěno ze„ Záznamu o provedené přepravní kontrole“ [číslo] že žalovaný se dne 22. 5. 2019 v 9:56 hod. přepravoval prostředkem veřejné dopravy opět na lince 2 a na výzvu osoby pověřené dopravcem se neprokázal jízdním dokladem, jízdné činilo 17 Kč a přirážka pak 1 500 Kč. I v tomto případě stejnopis vyhotoveného zápisu o kontrole obsahujícího mj. též povinnost k úhradě přirážky k jízdnému a její výši převzal, zápis podepsal, jeho totožnost byla zjištěna z OP, údaje pak souhlasí i s údaji v CEO. 6. Výše jízdného a přirážky k jízdnému je soudu známa z jeho úřední činnosti, obojí je pak i správně uvedeno v samotných záznamech. Ze smluvních přepravních podmínek vyplývá splatnost obou nároků k výzvě přímo na místě samém. Postoupení pohledávky na žalobkyni je pak prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřela žalobkyně s dopravcem, kdy v příloze smlouvy jsou uvedeny obě pohledávky za žalovaným. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dne 3. 3. 2020 předžalobní výzvu, marně, jak bylo zjištěno z navrácené obálky, jejíž doručení zmařil žalovaný, když si zásilku nevyzvedl. 7. Soud věc právně posoudil podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, kdy závazku dopravce ze smlouvy o přepravě osoby přepravit cestujícího do místa určení koresponduje závazek cestujícího zaplatit jízdné, a podle ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, kdy je povinností cestujícího, který se neprokázal na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Podle odst. 6 téhož ustanovení výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 8. Žalovaný každým nastoupením do dopravního prostředku provozovaného předchůdkyní žalobkyně s ní tímto uzavřel smlouvu o přepravě v hromadné dopravě a akceptoval povinnost mít u sebe vždy platnou jízdenku a na vyzvání ji předložit ke kontrole, jinak kromě jízdného zaplatit na místě i přirážku k němu. Tím, že ani při kontrolách nezaplatil, dostal se dle § 1968 o. z. již následujícím dnem do prodlení. Soud proto žalobkyni podle § 1970 o. z. přiznal i úroky z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje jejich výše, kdy tato byla stanovena správně, a je na žalobkyni, že časově nárokuje méně, než kolik by mohla. Postoupit pohledávku tohoto druhu je pak na vůli žalovaného nezávislým právem původní věřitelky podle § 1879 o. z., kdy podle § 1882 odst. 1 o. z. je dlužník, a tedy žalovaný, po prokázání postupníkem povinen plnit k rukám postupníka. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 600 Kč (za tři úkony právní služby po 200 Kč, konkrétně příprava a převzetí věci, předžalobní výzva a sepis žalobního návrhu, podle § 14b odst. 1 bod 1 a § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), neboť se jedná o tzv. formulářovou žalobu), a dále třemi paušálními náhradami po 100 Kč jako náhradami advokátových hotových výdajů náležejících k úkonům právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a). Advokát jako plátce DPH má rovněž nárok na náhradu této daně, tedy 21 % z uvedených částek (s výjimkou soudního poplatku) podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Splatné jsou podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta. 10. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.