13 C 42/2021 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení zahájeného dne 17. 7. 2020 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu učinila žalobkyně úhradu televizního poplatku ve výši 135 Kč měsíčně za období od srpna 2017 do června 2019 včetně v celkové výši 3 105 Kč. K tomu uvedla, že žalovaný se dne 1. 3. 2002 přihlásil jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, za uvedené období však nesplnil svoji povinnost poplatek uhradit. Nárokovala proto také zákonný úrok z prodlení za období vždy ode dne následujícího po dni splatnosti každé jednotlivé platby, která nastává k 15. dni daného měsíce s tím, že tento kapitalizovala ke dni podání žaloby a jedná se tak o částku 541,13 Kč celkem. 2. Jelikož soud zvažoval ve věci rozhodnout bez nařízení jednání podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila, obeslal žalovaného, aby se k tomu vyjádřil. Žalovaný sice vyslovil souhlas s rozhodnutím bez jednání, tvrdil ale, že žalobkyni od roku 2017 informoval opakovaně o tom, že nevlastní TV přijímač, což ničím nedoložil, stejně jako to, že pobírá invalidní důchod a navrhl proto, pokud mu bude uložena úhrada, splátky. Soud tedy nařídil i přes souhlas žalovaného s rozhodnutím podle § 115a o. s. ř. jednání, kde hodlal ještě ověřit, zda k tomuto tvrzení nějakým důkazem žalovaný disponuje, a zda se případně neodhlásil již v roce 2017 z evidence. 3. K předvolání na [datum] žalovaný sdělil, že se nemůže pro pracovní neschopnost dostavit. Soud se i přesto, že o odročení nebylo žádáno, nad rámec svých povinností dotazoval, zda je žádáno odročení, kdy žalovaný sdělil, že odročení chce, v DPN je od 7. 12. 2020, s lékařem si telefonuje, nemá důvod se k němu chystat, nový termín nemá. K odročenému jednání na [datum] pak žalovaný poslal tutéž informaci, že se pro DPN nemůže dostavit, o odročení znovu sám nežádal. Soud proto jednal v nepřítomnosti obou stran, když žalující strana se z jednání omluvila, a žalovaný, kterému z dřívější komunikace bylo známo, že je třeba žádat případně o odročení, o toto nepožádal. 4. Po skutkové stránce soud zjistil, že žalovaný se dle potvrzení [anonymizováno] s. p. (která je pověřenou osobou žalobkyně, jak je soudu z jeho činnosti známo) přihlásil jako poplatník televizního poplatku do evidence poplatníků v měsíci březnu 2002, a odhlásil se až v červnu 2019. To, že by v evidenci přihlášen byl, nesporoval nijak ani žalovaný, toliko tvrdil, že o tom, že přišel o TV přijímač, informoval již v roce 2017. Jak konkrétně se to mělo stát, nebylo uvedeno, stejně tak toto nebylo nijak doloženo, a to přesto, že žalovaný za žalobkyní tvrzeného stavu dal souhlas k rozhodnutí bez jednání, tj. aniž by svá tvrzení čímkoliv podpořil. Další pokusy soudu o ověření toho, že žalovaný skutečně ničím nedisponuje při jednání, nebyly úspěšné. K opětovnému odročování po předchozí komunikaci se žalovaným již soud nepřistupoval, ani k odročení jednání, když žalovaný sám v tomto směru ani na podruhé patřičnou aktivitu nevyvinul, naopak již dříve hovořil o splátkách, tedy v podstatě počítal (patrně v kontextu všeho shora uvedeného) s tím, že pohledávku musí uhradit, a řízení se toliko prodlužuje, kdy ani žádný termín, kdy by se měla DPN žalovaného řešit, není znám. 5. K úhradě dlužných poplatků byl jménem žalobkyně žalovaný marně vyzýván prostřednictvím [anonymizováno], s. p., oddělení [jméno] zásilkami ze dne 7. 12. 2019, 21. 1. 2020 a 25. 3. 2020, kdy první a poslední byly i po marném uplynutí úložní doby vhozeny do schránky. Použitá adresa se shodovala s adresou trvalého pobytu žalovaného v té době, a nejsou na místě jeho výhrady, že pracoval v cizině, a pokud nebyl kontaktován datovou schránkou, je vidět, že si s tím nedávají práci, jak mimo další výhrady k žalobkyni či soudu žalovaný zdůrazňoval. Povinnost komunikace datovou schránkou se žalobkyně netýká, není orgánem veřejné moci, kromě toho poštovní zásilky vhozené do schránky, si lze vyzvednout kdykoliv později, zůstávají v dispozici adresáta, a to po neomezenou dobu v jeho poštovní schránce, tj. i po návratu z ciziny. Vyzvedávání schránky žalovaného a opatření při delším pobytu mimo domov jsou pak jeho odpovědností, nikoliv žalobkyně. 6. Povinnost žalovaného k úhradě televizního poplatku, jakož i jeho výše a splatnost, vyplývá přímo ze zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů. Kdo se dle něho stane poplatníkem, je sám dle § 8 odst. 2 oznámit provozovateli nebo pověřené osobě, že se jím stal ve lhůtě 15 dnů, stejně tak se případně sám z evidence odhlašuje dle odst. 8, čímž lze tuto povinnost ukončit. 7. Televizní poplatek se pak platí podle § 2 odst. 2 zákona, ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání, a poplatníkem televizního poplatku je podle § 3 odst. 2 zákona fyzická nebo právnická osoba, která televizní přijímač vlastní, resp. po stanovenou dobu užívá. Dle § 7 zákona poplatník platí televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby s tím, že je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Měsíční výše televizního poplatku pak činí dle § 6 zákona 135 Kč. 8. Žalobkyně je pak dle § 10 zákona oprávněna se svého práva domáhat u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského, pokud poplatník nezaplatil, a to ani přes výzvu, ve které mu byla poskytnuta přiměřená lhůta. 9. Žalovanému, který sám potvrdil, že se stal poplatníkem a do evidence se přihlásil, tedy vznikla povinnost hradit zákonný televizní poplatek vždy měsíčně do 15. dne. O této povinnosti věděl, a zjevně ji i po dlouhou dobu plnil. Jednání, kterým se pak odhlásil, eviduje sama žalobkyně až s účinností od července 2019, do té doby nikoliv. Žalovaný sám v řízení ani netvrdil, ani neprokázal, že by vůči žalobkyni poplatkovou povinnost za období do samotnou žalobkyní tvrzeného odhlášení splnil či žalovanou částku uhradil, ani nedoložil dřívější zánik této povinnosti, proto nebylo důvodu žalobě co do žalované jistiny nevyhovět, když břemeno tvrzení a důkazní leželo v tomto směru na něm. Jestliže by neměl mít žalovaný povinnost hradit po žalované období, anebo po celé žalované období, musí nejen tvrdit, kdy se konkrétně odhlásil, ale i toto prokázat, případně tvrdit a prokázat, že bylo zaplaceno. 10. Jelikož se tak v řízení nestalo, musí být vycházeno z toho, že žalovaný v předmětném nárokovaném období neuhradil poplatky řádně a včas vždy nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce, a dostal se tím ve smyslu § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) do prodlení. Žalobkyně má proto v souladu s § 1970 o. z. nárok i na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který nárokovala ze žalované částky ode dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých poplatků a kapitalizovala ke dni podání žaloby, tento pak vyčíslila správně, a soud jí proto i co do žalovaného příslušenství vyhověl. 11. Plně úspěšné žalobkyni náleží dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) náhrada nákladů řízení, které jsou konkrétně tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 400 Kč (za dva úkony právní služby po 200 Kč; konkrétně převzetí věci a sepis žalobního návrhu, podle § 14b odst. 1 bod 1 a § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhlášky MS č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o tzv. formulářovou žalobu) a dále dvěma paušálními náhradami po 100 Kč jako náhradami advokátových hotových výdajů, náležejícími k úkonům právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky. Advokát jako plátce DPH má rovněž nárok na náhradu této daně a tedy 21 % z uvedených částek (s výjimkou soudního poplatku) podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak náklady řízení činí 1 126 Kč. Splatné jsou podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta. 12. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a soud zákonnou třídenní lhůtu pro peněžité plnění prodloužil na měsíc. Během této doby má žalovaný možnost spojit se se žalobkyní či jejím zástupcem a domluvit si splátky dluhu. Soudu invalidní důchod nebyl nijak doložen, dluh za období před značnou dobou, kdy vznikl neuhrazením malých částek, a za tohoto stavu je na účastnících, aby se na splátkách případně dohodli, podmínky pro to, aby soud odkládal splatnost, splněny nebyly.