19 C 153/2021-59 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 11 159,40 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela s žalobcem dne 10. 5. 2011 Smlouvu o zřízení a vedení balíčku [anonymizováno] pro č. účtu [bankovní účet] (dále jen„ Smlouva“). Nedílnou součást smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky, příslušná oznámení a sazebník. Dne 2. 6. 2016 uzavřel žalobce s žalovanou Smlouvu o povoleném debetu, jehož podpisem se žalobce zavázal žalované poskytnout spotřebitelský úvěr ve formě možnosti přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku ve výši 5 000 Kč na běžném účtu. Dodatkem ze dne 21. 11. 2016 byl limit navýšen na 10 000 Kč. V případě vzniku nepovoleného debetu na účtu z jakéhokoliv důvodu byla žalovaná povinna neprodleně uhradit žalobci veškeré dlužné částky včetně příslušenství. Dopisem ze dne 1. 3. 2020 byla žalovaná informována, že i po předchozích písemných upozorněních je na běžném účtu záporný zůstatek – nepovolený debet, který je nutno uhradit. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná nepovolený debet neuhradila, žalobce využil své oprávnění a ukončil Smlouvu z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu. O této skutečnosti byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 6. 4. 2020. Dopisem ze dne 20. 4. 2020 byla žalovaná informována o skutečnosti, že byl Účet ke dni 20. 4. 2020 zrušen v důsledku zániku Smlouvy dne 15. 4. 2020. Vzhledem ke skutečnosti, že Účet k tomuto dni vykazoval debetní zůstatek (dluh) ve výši 11 159,40 Kč, byla tato pohledávka převedena na účet pohledávek z nepovoleného debetu číslo [bankovní účet]. Žalobce za žalovaným ke dni podání žaloby eviduje a touto žalobou nárokuje pohledávku sestávající z jistiny ve výši 11 159,40 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání konanému dne 10. 9. 2021 se, ač řádně a včas předvolána, nedostavila. Protože zástupce žalobce se z přítomnosti u jednání omluvil a souhlasil s jednáním bez jeho přítomnosti a žalovaná o odročení jednání nepožádala, soud věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) bez přítomnosti stran sporu. 3. Ze Smlouvy o zřízení a vedení balíčku [anonymizováno] účet ze dne 10. 5. 2011 soud zjistil, že žalobce se zavázal vést pro žalovanou běžný účet v české měně. Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky, podmínky debetních karet. Ze smlouvy o vydání a používání platební karty ze dne 10. 5. 2011 bylo zjištěno, že žalovaná požádal o vydání platební karty k uvedenému účtu. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovaná byla před uzavřením smlouvy informována o obsahu smlouvy o úvěru. Ze smlouvy o povoleném debetu ze dne 2. 6. 2016 soud zjistil, že žalobce se zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve formě možnosti přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku až do výše 5 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr žalobci vrátit spolu s úrokem ve výši 19,99 %. Z dodatku ke smlouvě o povoleném debetu ze dne 21. 11. 2018 bylo zjištěno, že povolený záporný zůstatek byl zvýšen na 10 000 Kč. Z dopisu adresovaného žalované ze dne 1. 3. 2020 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě alespoň částky 778,66 Kč. Z dopisu adresovaného žalované ze dne 6. 4. 2020 bylo zjištěno, že žalobce odstoupil od Smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu, neboť došlo k překročení povoleného debetu. Z dopisu adresovaného žalované ze dne 20. 4. 2020 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou ve výši 11 159,40 Kč byla převedena na účet pohledávek z nepovoleného debetu č. [bankovní účet]. Z výpisu běžného účtu žalované bylo zjištěno, že na účet byla připsána částka 11 159,40 Kč převodem z účtu č. [bankovní účet]. Ze sazebníku poplatků byla zjištěna výše poplatků, které je žalobce oprávněn účtovat v souvislosti s poskytováním depozitních produktů. Z podmínek k povoleným debetům pro fyzické osoby nepodnikatele byly zjištěny podmínky, za kterých žalobce poskytuje spotřebitelský úvěr formou přečerpání prostředků na účtu, včetně podmínek úročení, následků porušení smlouvy a ukončení smlouvy. Z všeobecných obchodních podmínek žalobce byly zjištěny základní pravidla obchodních vztahů mezi žalobcem a klienty. Z historického výpisu k úvěru [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná po dni 17. 4. 2020 na svůj dluh ničeho neuhradila. Z výzvy k úhradě dluhu – předžalobní upomínky ze dne 17. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalobce žalovanou před podáním žaloby vyzval k úhradě dlužné částky ve výši 11 159,40 Kč s upozorněním na možné soudní řízení. Z podacího archu bylo zjištěno, že písemnost byla žalované odeslána dne 17. 9. 2020. 4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Mezi žalobcem a žalovanou byla dne 10. 5. 2011 uzavřena smlouva zřízení běžného účtu. Dne 2. 6. 2016 uzavřel žalobce s žalovanou Smlouvu o povoleném debetu, jehož podpisem se žalobce zavázal žalované poskytnout spotřebitelský úvěr ve formě možnosti přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku ve výši 5 000 Kč na běžném účtu. Dodatkem ze dne 21. 11. 2016 byl limit navýšen na 10 000 Kč. Na účtu žalované však vznikl nepovolený debetní zůstatek, který žalovaná ani přes výzvu žalobce neuhradila, proto žalobce od smlouvy odstoupil. Žalovaná své závazky dosud neuhradila, ani jiným způsobem neprokázala jejich zánik. 5. Smlouvou o povoleném debetu se žalobce zavázal umožnit žalované přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku ve výši 10 000 Kč. Jedná se o úvěr ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle § 2395 o.z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaná své závazky dosud neuhradila, ani jiným způsobem neprokázal jejich zánik. Soud tedy považuje nárok žalobce za oprávněný, proto uložil žalované povinnost tuto částku uhradit. 6. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., kdy po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., soud tedy žalobci přiznal i tento nárok. 7. S ohledem na to, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 159,40 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 9. Soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti soudu je známo, že žalobce v obdobných případech, tedy žalobách z titulu smluv o účtu, využívá vzorových dokumentů, které mají stejnou strukturu a odlišují se od sebe jen v minimální míře. Z obsahu návrhu je zjevné, že jednotlivá podání žalobce jsou rozdílná pouze co do číselných údajů a identifikace žalovaného, které jsou však nezbytné pro individualizaci věci, bez níž by vůbec návrh nemohl být podán. Ostatní tvrzení zůstávají neměnná a text žaloby tak lze považovat za podaný na ustáleném vzoru. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Při vyhotovení takového podání jsou náklady obecně nižší než při právně složitějších věcech. V dané věci je tedy naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, tarifní hodnota navíc nepřevyšuje 50 000 Kč. 10. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.