19 C 156/2021-31 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 80 373,86 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela s žalobcem smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč. Žalovaná čerpala úvěr postupně ve dnech 14. 9. 2017, 18. 9. 2017, 25. 9. 2017, 29. 9. 2017, 12. 10. 2017, a načerpala částku celkem 79 947,86 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 2 000 Kč, splatných vždy k 20. kalendářnímu dni příslušného měsíce. Žalovaná však své závazky nehradila řádně a včas, žalobce tak prohlásil úvěr za okamžitě splatný ke dni 20. 1. 2019. Ačkoliv žalobce opakovaně vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky, tato nebyla dosud uhrazena. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání konanému dne 10. 9. 2021 se, ač byla řádně a včas předvolána, nedostavila. Protože zástupce žalobce se z přítomnosti u jednání omluvil a souhlasil s jednáním bez jeho přítomnosti a žalovaná o odročení jednání nepožádala, soud věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) bez přítomnosti stran sporu. 3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti. Ze smlouvy o úvěru má soud za zjištěné, že žalovaná uzavřela dne 6. 9. 2017 s žalobcem smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo], v níž se žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky až od výše úvěrového limitu 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr pravidelnou měsíční splátkou v minimální výši 2 000 Kč, přičemž splátka byla splatná ke každému 20. kalendářnímu dni v měsíci. Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky. Z výpisu z účtu za období od 6. 9. do 30. 9. 2017 má soud za prokázané, že žalovaná čerpala úvěr v tomto období do výše 32 040 Kč, a provedla úhradu splátky ve výši 1 953,35 Kč. Z dopisu o zesplatnění soud zjistil, že žalobce dne 22. 1. 2019 oznámil žalované zesplatnění úvěru a vyzval ji k zaplacení celého dluhu, když žalovaná byl v prodlení s úhradou příslušných splátek. 4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaná uzavřela s žalobcem smlouvu o úvěru dne 6. 9. 2017, na jejímž základě byl žalované poskytnout bezhotovostní úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 80 000 Kč. Žalovaná z poskytnutého úvěru vyčerpala částku 79 947,86 Kč, a zavázala se úvěr vrátit i s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 2 000 Kč. Žalovaná nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobce tedy veškeré pohledávky z úvěru ke dni 20. 1. 2019 prohlásil za okamžitě splatné. Ačkoliv byla žalovaná opakovaně vyzývána k úhradě dluhu, dlužná částka nebyla dosud uhrazena. 5. Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z“). Dle § 2395 o.z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě smlouvy umožnil žalobce žalované čerpat peněžní prostředky až do výše úvěrové limitu 80 000 Kč. Žalovaná postupně vyčerpala částku 79 947,86 Kč, kterou se zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná své závazky dosud řádně neuhradila, ani jiným způsobem neprokázala jejich zánik. Soud tedy považuje nárok žalobce za oprávněný, proto uložil žalované povinnost tyto částky uhradit. 6. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., kdy po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., soud tedy žalobci přiznal i tento nárok. 7. S ohledem na to, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 275,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 432 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 80 373,86 Kč sestávající z částky 4 340 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 920 Kč ve výši 2 923,20 Kč 9. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.