19 C 201/2019-47 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 000 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce uvedl, že žalovaná je výlučným vlastníkem parcely p. č. [číslo], nacházející se v obci [obec], [katastrální uzemí]. Součástí pozemku je novostavba, která není dosud zkolaudována. Účastnící spolu byli ve vtahu druh a družka a plánovali společné soužití. Žalovaná si za tímto účelem zajistila stavební povolení k realizaci novostavby. Stavební práce byly souhrnně financovány z výlučných prostředků žalobce na základě faktury [číslo] (dále také jen„ Faktura“). Tuto fakturu žalobce uhradil dne 1. 7. 2015. Účastníci v červnu roku 2017 ukončili vzájemný vztah, když žalobce se z uvedené novostavby odstěhoval se všemi svými věcmi. Žalobci tak vznikl s ohledem na platnou judikaturu, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 1384/2017 nárok na vydání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalované tím, že žalobci nevyrovnala jím zaplacené práce na stavbě, kterou žalovaná nadále vlastní a využívá. Protože žalovaná i přes osobní intervence žalovaného uvedenou částku neuhradila, zaslal žalobce žalované dne 29. 5. 2019 předžalobní výzvu a následně dne 6.6.2019 podal u Okresního soudu v Liberci žalobu. 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává, a to ani zčásti. Žalovaná uvedla, že není pravdou, že by se žalobcem plánovali sdílet společnou domácnost. K tomu žalovaná dále uvedla, že spolu měli vztah v roce 2013, kdy začali žít ve společné domácnosti, ale po třech nebo čtyřech měsících se žalovaný vrátil ke své bývalé partnerce. V roce 2014 svůj vztah obnovili, žili však odděleně, každý ve své domácnosti. Žalobkyně měla i jiné partnery a žalobce nadále žil ve společné domácnosti se svojí předchozí přítelkyní. V roce 2017 žalobce a žalovaná znovu zkusili žít ve společné domácnosti, ale po krátké době vztah definitivně skončil. Žalovaná dále uvedla, že není pravdou, že by se jednalo fakticky o náklady na počáteční realizace celého díla novostavby rodinného domu žalované, neboť tyto náklady si žalovaná financovala ze svých prostředků, resp. z finančních prostředků získaných na základě úvěrových smluv. Žalovaná uvedla, že před zasláním předžalobní upomínky u ní žalobce neuplatňoval nárok na zaplacení žalované částky. Žalovaná uvedla, že mezi účastníky nikdy nebyla uzavřena žádná smlouva, a to ani ústní ani písemná, na základě které by žalobce měl něco plnit za žalovanou nebo v její prospěch. V době poskytnutí plnění ani splatnosti Faktury spolu žalobce a žalovaná nežili ve společné domácnosti, ani spolu neplánovali společnou domácnost, harmonickou rodiny ani děti. Žalovaná uvedla, že pokud nějaké bezdůvodné obohacení vzniklo, není povinna bezdůvodné obohacení vracet s ohledem na ustanovení § 2997 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaná dále vznesla námitku promlčení, neboť Faktura byla splatná dne 3. 7. 2015 a uhrazena byla dne 1. 7. 2015. Před podáním žaloby tak uplynula tříletá promlčecí lhůta. Žalovaná uvedla, že žalobce v době splatnosti věděl, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. 3. V replice k vyjádření žalované žalobce uvedl, že k promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení nedošlo, neboť bezdůvodné obohacení vzniklo až ukončením vzájemného vztahu v létě roku 2017. 4. Na základě provedeného dokazování soud učinil tato zjištění: 5. Z internetového výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalovaná je vlastníkem pozemku p. č. [číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí], zaspaného na [list vlastnictví]. 6. Z faktury [číslo] bylo zjištěno, že [právnická osoba] vystavila žalobci dne 24. 6. 2015 fakturu za provedené stavební práce a dodávky na stavu„ RD [anonymizováno]“ na částku 1 000 000 Kč včetně DPH. Faktura byla splatná dne 3. 7. 2015. Faktura obsahuje podrobný soupis provedených prací a dodávek včetně jednotkových cen. 7. Z předžalobní upomínky ze dne 29. 5. 2019 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení částky 1 000 000 Kč z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Písemnost byla odeslána žalované dne 29. 5. 2019. 8. Ze spisu vedeného u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 53 C 169/2018 bylo zjištěno, že u Okresního soudu v Liberci bylo vedeno řízení mezi žalobcem [právnická osoba] a žalovanou [celé jméno žalované]. Předmětem sporu byla částka 1 190 897 Kč, jež představovala cenu stavebních prací, které [právnická osoba] provedla na stavbě rodinného domu na pozemku žalované. [právnická osoba] se uvedené částky domáhala nejprve z titul smlouvy o dílo a následně z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Rozsudkem ze dne 4. 9. 2019, č. j. byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, a to s odkazem na ustanovení § 2997 o. z. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Lanem, pobočky v Liberci ze dne 11. 3. 2020, č. j. 30 Co 1/2020-194 byl rozsudek okresního soudu potvrzen. 9. Ze spisu sp. zn. 53 C 169/2018 bylo dále z protokolu o jednání ze dne 17. 7. 2019 zjištěno, že žalobce v účastnické výpovědi, kterou poskytl v pozici jednatele společnosti [právnická osoba] uvedl, že se s žalovanou poznal přibližně v roce 2013. Žalovaná měla už v té době koupený pozemek p.č. [číslo] v k.ú. [obec], za který zaplatila částku 2 500 000 Kč. Žalobce měl se žalovanou tajný milenecký vztah. Někdy koncem roku 2013 mu žalovaná řekla, že by ráda na tomto pozemku postavila rodinný dům. Žalobce souhlasil s tím, že pro žalovanou dům postaví, prostřednictvím své firmy [právnická osoba] Nebyli dohodnuti na tom, že by se jednatel žalobce nebo žalobce měl stát spoluvlastníkem předmětného domu. Žádná ústní ani písemná dohoda uzavřena nebyla. Žalobce věděl, že pozemek je ve vlastnictví žalované a že do jejího vlastnictví připadne i dům postavený na tomto pozemku. Měli se žalovanou v té době důvěrný intimní vztah a plánovali, že spolu založí rodinu. V případě, že by to takto dále skutečně probíhalo, by jednatel žalobce zaplacení nákladů na stavbu domu nepožadoval. Protože žalovaná vztah v létě roku 2017 ukončila, nezbývá než požadovat vrácení vynaložených prostředků. Veškeré práce a záležitosti prováděné žalující společností řešil jednatel žalobce. S„ svojí firmou“ žádnou smlouvu neuzavíral. Bral to tak, že si staví dům pro sebe a žalovanou pro jejich další společný život. Firma vykonávala práce pro něj, on všechno řídil a zajišťoval. Právní titul či smlouvu neřešil. Pokud by byly nějaké problémy, např. s kvalitou prací, tak by to vyřešil sám z pozice jednatele firmy. Oficiální cestou by se reklamace neřešily. 10. Ze spisu sp. zn. 53 C 169/2018 bylo dále z protokolu o jednání ze dne 17. 7. 2019 zjištěno, že žalovaná v účastnické výpovědi uvedla, že se s žalobcem seznámili přibližně v květnu 2013. Od srpna nebo září 2013 spolu začali žít ve společné domácnosti, ale skončilo to asi po třech nebo čtyřech měsících, kdy se jednatel žalobce vrátil ke své původní partnerce. Žalovaná z toho byla dost zklamaná, protože kvůli němu ukončila hezký deset let trvající vztah. Proto také žalovaná následně trvalý vztah neměla a vystřídala několik partnerů. Občas se také scházeli s jednatele žalobce. Ve společné domácnosti znovu začali žít na naléhání jednatele žalobce až v lednu 2017, od dubna ale začaly znovu problémy, hádali se, žalobce ji obviňoval z nevěry, vyčítal jí, že je dlouho v práci apod. Proto žalované nezbylo než v létě 2017 vztah ukončit. Předmětný pozemek měla žalovaná koupený ještě předtím, než se s jednatele žalobce seznámili. Koupě pozemku byla financována z hypotečního úvěru. Stejně tak jako část stavebních prací na předmětném domě. Na začátku vztahu (do října 2013) žalovaná a jednatel žalobce plánovali společnou budoucnost, byli oba zamilovaní. O to větší bylo pro žalovanou zklamání, když se jednatel žalobce v říjnu 2013 vrátil ke své původní partnerce, se kterou předtím žil dvacet let. Poté, co spolu obnovili milenecký vztah začátkem roku 2014, už žalovaná jejich vztah nebrala tak vážně a měla i jiné partnery, stejně jako pan [celé jméno žalobce] žil se svou předchozí přítelkyní. Jednatel žalobce žalovanou občas navštěvoval a nabízel se, že jí se vším pomůže, také se nabízel, že zajistí vše potřebné kolem domu a že vše zaplatí. Celou dobu říkal, že po žalované nebude nic chtít. Žalovaná jej opakovaně upozorňovala, že nemá prostředky, aby se s ním případně vyrovnala. Jednatel žalobce nato vždycky říkal, že po žalované nic chtít nebude. 11. Soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazu výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalované] pro nadbytečnost, neboť má skutkový stav dostatečně prokázaný provedenými důkazy. 12. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, dospěl soud k těmto skutkovým a právním závěrům: 13. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaná je výlučným vlastníkem parcely p. č.