19 C 259/2021-20 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 27 820,18 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela dne [datum] s původním věřitelem, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru. Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky [obec] spořitelny. Na základě této smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, přičemž úvěr byl vedený na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách a hradit úroky z úvěru ve výši 17,40 % a poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru, jejichž výše byla stanovena aktuálním sazebníkem [obec] spořitelny. Žalovaná však svůj závazek neplnila řádně a včas, a to ani přes písemné výzvy původního věřitele. V důsledku trvajícího porušení původní věřitel využil svého oprávnění a úvěr zesplatnil s účinností ke dni [datum]. O této skutečnosti byla žalovaná informována dopisem ze dne [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 8. 2020 došlo s účinností k 1. 9. 2020 k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Změna věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne [datum]. 2. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout na základě listinných důkazů, vyzval soud účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň byli poučení, že nevyjádří-li se k této výzvě, má soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že ani jeden z účastníků na výzvu nereagoval, ačkoliv jim byla výzva řádně doručena, soud rozhodl postupem podle ustanovení § 115a o.s.ř. 3. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, proti žalobě ničeho nenamítala. 4. Ze smlouvy o úvěru má soud za zjištěné, že žalovaná uzavřela dne [datum] s předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru, v níž se předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované částku 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku splatit nejpozději do [datum], přičemž měsíční splátka činila 1 500 Kč. Žalovaná se zavázala hradit rovněž úrok ve výši 17,4 % ročně a další poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru. Z výzvy předchůdce žalobce ze dne [datum] má soud za zjištěné, že žalované své závazky nehradila řádně a včas. Následně došlo k zesplatnění úvěru a opětovné výzvě k úhradě dluhu, což má soud prokázané z výzvy zaslané žalované dne [datum]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobcem a předchůdcem žalobce dne 26. 8. 2020 má soud za prokázané, že s účinností ke dni 1. 9. 2020 došlo mimo jiné k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. O postoupení pohledávky byla žalovaná informována dopisem ze dne 22. 9. 2020. 5. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Mezi předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto splatit spolu s příslušenstvím do [datum]. Žalovaná řádně a včas nesplnila svůj závazek, předchůdce žalobce tedy úvěr zesplatnil ke dni [datum]. O této skutečnosti byla žalovaná informována dopisem ze dne [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 8. 2020 došlo s účinností k 1. 9. 2020 k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. 6. Mezi předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle § 2395 o.z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě smlouvy bylo ujednáno, že předchůdce žalobce poskytne žalované částku 30 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uhradit rovněž úroky a další příslušenství. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Následně tedy došlo k řádnému postoupení pohledávky za žalovanou na žalobce. Žalovaná své závazky dosud neuhradila, ani jiným způsobem neprokázala jejich zánik. Soud tedy považuje nárok žalobce za oprávněný, proto uložil žalované povinnost tuto částku uhradit. 7. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., kdy po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., soud tedy žalobci přiznal i tento nárok. 8. S ohledem na to, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 566 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 114 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 820,18 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 10. Soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti soudu je známo, že žalobce v obdobných případech, tedy žalobách z titulu smluv o úvěru, využívá vzorových dokumentů, které mají stejnou strukturu a odlišují se od sebe jen v minimální míře. Z obsahu návrhu je zjevné, že jednotlivá podání žalobce jsou rozdílná pouze co do číselných údajů a identifikace žalovaného, které jsou však nezbytné pro individualizaci věci, bez níž by vůbec návrh nemohl být podán. Ostatní tvrzení zůstávají neměnná a text žaloby tak lze považovat za podaný na ustáleném vzoru. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Při vyhotovení takového podání jsou náklady obecně nižší než při právně složitějších věcech. V dané věci je tedy naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, tarifní hodnota navíc nepřevyšuje 50 000 Kč. 11. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.