19 C 94/2021-24 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 10 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela dne [datum] s původním věřitelem [právnická osoba], sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], SLM [číslo], [země], smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen„ smlouva“). Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky. Na základě smlouvy se původní věřitel zavázal žalované poskytnout bezhotovostní úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná vyčerpala peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které měla v souladu se smlouvou splácet. Z celkové čerpané výše úvěru žalovaná neuhradila ničeho. Dále žalobce požaduje náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 750 Kč, a to v souvislosti s pravidelnými měsíčními výpisy zaslanými žalované. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem, došlo k převedení pohledávky na žalobce, společnost [právnická osoba] Následně pak byla pohledávka postoupena na žalobce, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání konanému dne [datum] se, ač byla řádně a včas předvolána, nedostavila. Protože zástupce žalobce se z přítomnosti u jednání omluvil a souhlasil s jednáním bez jeho přítomnosti a žalovaná o odročení jednání nepožádala, soud věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) bez přítomnosti stran sporu. 3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru má soud za zjištěné, že žalovaná uzavřela dne [datum] s předchůdcem žalobce smlouvu o revolvingovém úvěru, v níž se předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 50 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit i s příslušenstvím, poplatky za poskytnutí úvěru, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Dále si účastnicí ve smlouvě sjednali povinnost žalované nahradit věřiteli účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované se splácením kterékoliv částky ve výši 250 Kč. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč byly dne [datum] převedeny na účet č. [bankovní účet]. Z jednotlivých platebních informací je patrná výše příslušných splátek. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem, společností [právnická osoba], bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na přechodného věřitele. Přechodný věřitel pak smlouvou ze dne [datum] pohledávku za žalovanou postoupil na žalobce, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaná uzavřela s předchůdcem žalobce smlouvu o revolvingovém úvěru dne [datum], na jejímž základě byl žalované poskytnout bezhotovostní úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč. Žalovaná z poskytnutého úvěru vyčerpala částku 10 000 Kč, a zavázala se úvěr vrátit i s příslušenstvím. Žalovaná řádně a včas neuhradila splatnou pohledávku, když z vyčerpaného úvěru zbývá uhradit 10 000 Kč. Na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne [datum] a [datum] došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. 5. Mezi předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z“). Dle § 2395 o.z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě smlouvy žalovaná vyčerpala částku 10 000 Kč, žalovaná se zavázala uhradit rovněž úroky a další příslušenství. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Následně tedy došlo k řádnému postoupení pohledávky za žalovanou na žalobce. Žalovaná své závazky dosud řádně neuhradila, když žalobci dluží částku 10 000 Kč, ani jiným způsobem neprokázala jejich zánik. Soud tedy považuje nárok žalobce za oprávněný, proto uložil žalované povinnost tyto částky uhradit. 6. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., kdy po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., soud tedy žalobci přiznal i tento nárok. 7. S ohledem na to, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 9. Soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti soudu je známo, že žalobce v obdobných případech, tedy žalobách z titulu smluv o úvěru, využívá vzorových dokumentů, které mají stejnou strukturu a odlišují se od sebe jen v minimální míře. Z obsahu návrhu je zjevné, že jednotlivá podání žalobce jsou rozdílná pouze co do číselných údajů a identifikace žalovaného, které jsou však nezbytné pro individualizaci věci, bez níž by vůbec návrh nemohl být podán. Ostatní tvrzení zůstávají neměnná a text žaloby tak lze považovat za podaný na ustáleném vzoru. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Při vyhotovení takového podání jsou náklady obecně nižší než při právně složitějších věcech. V dané věci je tedy naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, tarifní hodnota navíc nepřevyšuje 50 000 Kč. 10. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.